Děkuji Otci, že nám dovolil v pokoji pokračovat v díle Božího evangelia. Jsem také skutečně vděčná všem členům naší rodiny Sionu, kteří se sjednotili v díle hledání naší nebeské rodiny. Zažili jsme mnoho napjatých a nebezpečných chvil. I nyní ve světě pokračují války, kvůli nimž mnoho lidí přichází o život a trpí velkými škodami. Když se podíváme na události, které se v těchto dnech dějí, svět se zdá být nestabilní a plný nejistoty. Přesto naše rodina Sionu zůstává v pokoji, protože věříme, že Otec Ansanghong, náš Bůh, nás vždy chrání.
Bůh řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“ Pokud toužíme po nebeském království, musí i naše víra dosáhnout úrovně hodné vstupu do nebe (Mt 9,27–30). Dnešní víra se musí lišit od včerejší a zítřejší víra musí být větší než dnešní. Neměli bychom snad místo toho, abychom den za dnem zůstávali stejní, duchovně růst a postupovat vpřed? Bible učí, že bez víry není možné zalíbit se Bohu (Žd 11,6). Proto se vždy pevně držme víry podle Otcových slov. Otec řekl, že i víra malá jako zrnko hořčice může vykonat veliké věci (Mt 17,20). Víra je tak důležitá. Když jednáme s úplnou vírou, není nic, čeho by nemohlo být dosaženo Boží mocí. Jistě jste všichni zažili rozdíl mezi prací konanou s vírou a prací bez víry.
Všichni členové naší rodiny Sionu pilně pracují pro evangelium. Sloužit jako pastorační pracovníci je skutečně vzácným požehnáním. Protože je to však cesta, kterou kráčel sám Otec, vyžaduje také mnoho obětí a vytrvalosti. Pastorační pracovníci by měli chránit členy, utěšovat ty, kdo trpí nebo jsou nemocní, a vychovávat duše skrze Boží slovo, stejně jako rodiče s neustálou péčí a oddaností vychovávají své děti. Tyto povinnosti nejsou snadné, přesto je věrně nesete. Za to vám upřímně děkuji. Také naši dospělí mužští členové věrně spolupracují v zákulisí. Přestože snášejí tíhu každodenní práce, nacházejí si čas, aby přišli do Sionu, pomohli církvi a přinesli ovoce. Dospělé členky také kážou svým sousedům, pracující členky kážou na svých pracovištích, studenti kážou ve školách a vojáci kážou ve svých jednotkách. Evangelium se nenaplňuje bez úsilí a oběti. Když však vidím krásné ovoce, které taková oddanost přináší, jsem na vás velmi hrdá. Děkuji vám, že s láskou a celým srdcem následujete Boží slovo.
Protože život na této zemi není snadný, neustále myslím na nebeské království. Můžeme čelit těžkostem a bolestným zkouškám, ale máme naději na nebe. Lidé ve světě žijí den za dnem, aniž by věděli, kam jejich cesta vede. Cesta, po které kráčíme my, však vede do nebeského království. Protože Bible obsahuje Otcova slova daná pro naše dobro, držme se pevně nebeské naděje, vroucně se modleme a pilně kažme evangelium, jak nejlépe umíme. Pak věřím, že Otec jistě vyslyší všechny naše modlitby.
Otec nám řekl, abychom se neustále modlili, a učil nás, že bez modlitby nelze ničeho dosáhnout. (L 21,36; Mk 9,28–29). Modlitba není něco, co uděláme jednou a pak s tím přestaneme. Neměli bychom si myslet, že jedna dnešní modlitba stačí. Musíme se modlit znovu zítra, znovu pozítří a neustále každý den. Pak Otec jistě uvidí naše upřímná srdce a pomyslí si: „Jak upřímně se modlí. Měl bych jim rychle odpovědět.“ Pokud Boží lid po celém světě sjednotí svá srdce a bude se společně vroucně modlit, Otec jistě rychle naplní naše naděje.
Než přijdou prorokované velké katastrofy, veďme jako Boží děti mnoho lidí ke spáse tím, že je zpečetíme Paschou. I letos pracujme s vírou, že najdeme všechny ztracené členy nebeské rodiny. Bible zaznamenává mnoho proroků, kteří naplnili své naděje modlitbou. Protože ani jedno z Otcových slov nikdy nepadne nadarmo (Iz 55,10–11), modleme se vroucně s nadějí. Také věřme Otcovým slovům, že požehnání jsou dána tam, kde je jednota a harmonie, a pilně nesme ovoce jednoty a harmonie. Doufám, že vy všichni jako děti Sionu budete Otci přinášet radost a obdržíte slavnou odměnu v nebeském království.
