Stížnost znamená mít v srdci nespokojenost. Ti, kteří nevědí, jak být spokojení, si začnou stěžovat. Bez ohledu na to, jak moc Bůh připravuje příznivé situace, místo aby Bohu děkovali, vždy vidí nejdříve negativní stránky. Matka však říkala: „Pýcha pochází ze srdce plného stížností.“ Stěžujeme si, když si myslíme: „Takhle to není“, „Moje cesta je mnohem lepší než tahle“ nebo „Neměl by se ke mně takhle chovat.“ Z těchto stížností se v našem srdci rodí pýcha a myslíme si: „Jsem lepší než všichni ostatní.“ Protože pýcha vede naši duši ke zkáze, měli bychom se ze všech sil snažit nestěžovat si v žádné situaci.
Co bychom tedy měli dělat, abychom se vyhnuli stížnostem? Měli bychom vždy Bohu sloužit s vděčností v srdci. Stížnost pramení z nespokojenosti a vděčnost z uspokojení. Byli jsme vyhnáni z nebe poté, co jsme spáchali těžké hříchy. Bůh nám však odpustil náš neodpustitelný hřích skrze svou oběť a slíbil nám spásu a věčné nebeské království. Když přemýšlíme o jeho milosti a požehnáních pro nás, měli bychom být spokojeni a vždy za všech okolností Bohu děkovat. Spokojeni bychom měli být nejen v příznivých situacích, kdy můžeme snadno poděkovat, ale i v situacích nepříznivých.
„Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ 1Te 5,16–18
Musíme pochopit, že Bůh z nás činí dokonalejší bytosti tím, že nás zušlechťuje skrze různé okolnosti. Pokud si to neuvědomíme a budeme reptat, nestaneme se ani dokonalými, ani nevejdeme do nebeského království. Ve všem je Boží vůle, která nás vede do nebe. Když to pochopíme, nebudeme si stěžovat. Vyjádřit vděčnost tisíckrát nebo deset tisíckrát nebude stačit. Vzdávejme díky Bohu za všech okolností. Když tak učiníme, pýcha a stížnosti z nás podle Matčina slova zmizí a my se znovu narodíme s pokorným srdcem a obdržíme od Boha hojné požehnání.
