Jak bylo prorokováno, že národy budou proudit, aby si v daný čas našly způsob, jak žít, naši členové ze zahraničí navštěvují Koreu (Mi 4,1–2). Je to nepohodlné, když letí v letadle, protože je stísněné a nemůžete vystoupit uprostřed cesty, ale cestují z jednoho konce světa na druhý, protože se chtějí znovu setkat se svou nebeskou rodinou, a chtějí jít do svého nebeského domova.
Tato země je světem hříchu, takže je všechno těžké. Je jako vězení. Je to místo, kde hříšníci, kteří sestoupili z nebe, činí pokání a jsou očišťováni, takže to nemůže být pohodlné. Na této zemi, když je horko, trpíme horkem, a když je zima, trpíme zimou a také trpíme smutkem, bolestí a lítostí. Je to proto, že jsme cizinci na této zemi, a ne ve své vlasti (Gn 47,7–9).
„Mé rodné město je horské údolí s kvetoucími květinami / Květy broskví, květy meruňek, malé azalky / Město plné barevných květin ⋯“
Písně o rodném městě se dotýkají srdcí a vhánějí slzy do očí. Naším domovem je nebe (Žd 11,13–16). Náš Otec se nad námi, hříšníky, slitoval a přišel na tuto zem, aby nás učinil spravedlivými a přivedl nás do nebeského království. Přišel ve jménu Ježíše, vzal na sebe naše hříchy, zemřel na kříži za nás a dal nám své tělo, které je ovocem věčného života, skrze Paschu. Podruhé se zjevil se jménem Kristus Ansanghong a pomohl nám vrátit se do našeho rodného města tím, že obnovil pravdu, kterou satan pošlapal.
Ježíš také řekl: „Toto není mé království. Protože to není mé království, cítím smutek a utrpení.“ (J 15,18–19; 18,36) V tomto světě cizinců zažíváme mnoho zármutku. Přestože Bůh přišel na tuto zem, aby zachránil hříšníky, lidé ho nepoznali a těžce ho pronásledovali. Avšak tajemství nebeského království byla zjevena pouze jeho dětem, aby poznaly Krista (Mt 13,10–13; Ko 1,26–27). Musíme skutečně děkovat za to, že víme, jak moc nás Otec miluje, a za to, že nás povolal jako nebeské děti.
Dokud nevstoupíme do věčného nebeského království, musíme se pevně držet této drahocenné pravdy a připravovat se na cestu do nebe během našeho života jako cizinci. Abychom se dostali do nebe, musíme myslet na nebeské věci a naslouchat Božímu slovu (Ko 3,1–3). Pokud milujeme věci tohoto světa, ztratíme nebe. Nenapodobujme tento svět, ale napodobujme Boha. Věci tohoto světa jednoho dne zmizí, a i když je máme, už nám nepatří, ale v nebi panuje věčná radost a uspokojení a láska překypuje. Nyní je čas činit pokání a znovu se narodit jako krásní andělé. „Mluvte jen laskavá slova.“ „Buďte ohleduplní k bratrům a sestrám.“ „Milujte své bližní jako sami sebe.“ „Nezáviďte.“ Pokud se skrze tato slova zušlechtíte a krásně se znovu narodíte, půjdete do nebe.
V nebi je nespočet galaxií. Představte si, že jste tam, v nebeském šatu a pohybujete se mezi ohnivými kameny. Náš Otec tvoří každý den nová stvoření. Pokud dnes půjdete do zahrady s liliemi, zítra půjdete do zahrady s růžemi a pozítří do zahrady s hortenziemi… Vždycky se objeví krásná místa. Apoštol Pavel, který spatřil nebe, byl jeho krásou tak ohromen, že ji nedokázal vyjádřit slovy. Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. (1K 2,9)
Naše současné utrpení nestojí za srovnání se slávou, která bude zjevena, a Bůh nás odmění podle toho, co jsme vykonali. Proto musíme snášet utrpení pro evangelium a hromadit požehnání (Ř 8,16–18; Zj 22,12). Nezabývejme se životem ciyince, ale jděme do našeho rodného města, kde je náš Otec, a nosme zářící koruny v nádherných galaxiích. Žijme navěky v nebeské slávě s naším Otcem, doprovázeni zástupy andělů. Ujistěme se, že dosáhneme našeho skutečného domova, kde jsme žili, nebeského království s barevnými květinovými paláci. Doufám, že se stanete dětmi Sionu, které pilně hledají všechny své oddělené členy rodiny z nebe, kteří dosud nebyli nalezeni, a že vstoupíte do nebe.
