Bůh řekl, že zachraňuje pokorné (Jb 22,29). Bůh také přišel na tuto zem a pokorně sloužil jako služebník, čímž zachránil mnoho duší. A řekl: „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali tak, jako jsem jednal já.“ (J 13,15) Jako synové a dcery Boží doufám, že budete následovat Boží příklad a obdržíte mnoho požehnání.
Můžeme být jen vděční Bohu, který nám dal věčný život a dovolil nám navždy si užívat krásné slávy nebes. Když jsme vděční za milost spásy a plníme své přidělené povinnosti v pravdě s radostí z cesty do nebe, Bůh žehná každému z nás podle toho, co jsme jednali.
Jsme občany nebeského království (F(p) 3,20). Abychom se dostali do nebe a žili, musíme konat práci, kterou nám Bůh dává, dodržovat Boží zákony a proměnit se do podoby, která se podobá Bohu. Boží zákon obsahuje nejen přikázání, jako je Den odpočinku a Pascha, ale také učení, jak se proměnit v Boží děti. Boží děti se musí chovat jako Boží děti. Bůh nám řekl, abychom měli Kristovu mysl, abychom mysleli na ostatní před sebou a abychom byli pokorní a jednotní (F(p) 2,2–9). Láska by měla být spojena s účelem a neměli bychom hledat pouze vlastní dobro, ale také usilovat o dobro svých bratrů a sester. Jakožto děti Boží je naší povinností ohlédnout se zpět a zjistit, zda bratři žijí radostným životem víry a přinášejí ovoce evangelia, učit je skrze Boží slovo, jít jim příkladem svými skutky a pokorně jim sloužit jako služebníci.
Otec sám dal takový příklad. V dobách, kdy bylo jídla málo, se vždy dělil, nabízel dokonce i misku kaše nebo nabíral trochu nabobtnalé vařené rýže, aby dal více členům ve víře. Jak velký musel mít hlad po těžké práci, kdy nosil kameny a hodně kázal evangelium? Ale nejdříve myslel na hlad druhých a svůj vlastní snášel. Všechno patří Bohu, ale Bůh přišel na tuto zem kvůli našim hříchům a byl hladový, nahý a trpěl. Vždy mluvil zdvořile, aby ani jediná duše neklopýtla, a sloužil nám jako služebník, nikdy nezapomínal usmívat se s radostí ze zachraňování duší.
Apoštol Pavel také řekl, že se stal služebníkem, aby evangelizoval mnoho lidí (1K 9,19). Byl to člověk, kterému nechybělo nic jako bohatství, vzdělání a moc, ale žil život služebníka podle Boží vůle, aby zachránil životy mnoha lidí. Když člověk žije, objeví se pýcha a pocit autority, takže pyšné já musí být každý den přibito na kříž, a nechat v sobě žít jen pokoru, mírnost a lásku k Bohu (Ga 2,20). Myslel si: „Bůh přišel v podobě služebníka a kázal evangelium, takže já, jako hříšník, musím udělat více.“ Tím, že pokorně následoval Boží slova, přinesl mnoho ovoce.
Abychom zachránili duši, musíme se stát služebníky. Pokud budeme vždy pokorně sloužit členům své rodiny, místo abychom se snažili být chváleni, evangelizace se nám bude dařit. Slova, která nám říkají, abychom byli pokorní a považovali druhé za lepší než sebe, jsou nám dána proto, abychom se mohli dostat do nebe. Abychom se dostali do onoho slavného království, kde budeme kralovat na věky věků, musíme se stát služebníky a sloužit mnoha lidem na této zemi, abychom je spasili. Když tak učiníme, budeme s naším Otcem putovat nádherným nebeským královstvím, galaxií hvězd, jíst duchovní pokrm a těšit se z nepopsatelné slávy (Zj 22,5).
Pavel řekl, že ačkoli byl při kázání evangelia nahý, hladový, vězněný a mnohokrát bitý, jeho starostí bylo zachránit alespoň jednu duši, než se starat o své utrpení (2K 11,23–30). Není tahle práce tak cenná? Uvědomění si, že slovo Boží, které nám bylo dáno, je věčný život, doufám, že všichni budeme sloužit našim členům s pokorným srdcem, abychom všichni mohli vstoupit do Božího království a stát se dětmi Sionu, které jsou Bohem nesmírně milovány.
