V Božím slově se říká: „Nechlub se zítřejším dnem“ (Př 27,1). Evangelium nesmíme odkládat na zítřek. Dnešek je důležitý a musíme být věrní dnešní práci, protože jakmile dnešek pomine, už se k tomu možná nikdy nebudeme moci vrátit.
Když se na západě tvoří mraky, lidé se připravují, aby se vyhnuli dešti, a říkají si: „Blíží se déšť.“ Stejně tak, když lidé vidí určitá znamení, připravují se podle nich (Lk 12,54–55). Nedávno se ve Spojených státech objevila zpráva o lidech, kteří upravují sklady a hromadí velké množství potravin v přípravě na katastrofu. Připravují se na takové věci, protože nemají nic, na co by se mohli spolehnout – nic, co by mohlo zachránit jejich duši ani zajistit jejich obživu až do konce.
Řekněme jim: „Pojďte rychle na Sion, tam je Bůh, který dává věčný život!“ Byl to Bůh, kdo živil Izraelity po čtyřicet let na poušti. Izraelci, kteří na to zapomněli, zahynuli, protože si dělali, co se jim zlíbilo. My však nesmíme zapomenout na Boží milost. Měli bychom se pevně držet Boha, který nám dává požehnání, věčný život i všechno ostatní. Nikdo nám nemůže pomoci než Bůh.
Bůh řekl: „Bděte a buďte připraveni“ (Mt 24,42–44). Dát ubohým a bezmocným lidem tváří v tvář náhlé katastrofě poznat Sion, kde nás Bůh chrání, a zachránit alespoň jednu duši — to znamená být bdělí. Když kážete evangelium, znamená to, že se připravujete.
Zamysleme se nad tím, jak se můžeme odvděčit našemu Otci, který nám daroval věčný život v krásném nebi, přestože jsme si zasloužili trest pekla. To, co se Bohu nejvíce líbí, je, když umírající duše činí pokání a hledáme jeho milované děti. Pokud budeme pilně hledat, můžeme ještě dnes najít všechny naše ztracené členy nebeské rodiny. Pokud si budeme stále říkat: „Když je nenajdeme dnes, najdeme je zítra,“ nenajdeme je ani za tisíce let. Je lepší uvádět Boží slovo do praxe, jakmile mu porozumíte, než ho odkládat. Nebuďme pošetilí, kteří hromadí poklady pro sebe a nejsou bohatí před Bohem, ale ukládejme si poklady v nebi skrze práci pro evangelium (Lk 12,19–21). Pokud tvrdě pracujeme pro evangelium, čeká nás odměna v nebi (Zj 22,12). Kdo dnes žije pro evangelium a líbí se Bohu, toho čeká v nebi mnoho požehnání.
Aby zachránil hříšníky, kteří byli kvůli svým hříchům vyhnáni a odsouzeni k smrti, Otec zemřel místo nás a ustanovil Paschu nové smlouvy. Teprve když poznáme milost Ježíše, který se obětoval a trpěl na kříži a skrze chléb a víno Paschy dal svým dětem život, staneme se horlivými pro evangelium a budeme přemýšlet o tom, jak se můžeme líbit Otci. Pokud zapomínáme na milost, budeme se znovu dopouštět hříchů, budeme neposlušní Bohu a zůstaneme lhostejní, i když je kolem nás mnoho lidí, kteří čekají na evangelium. Evangelizace není nic velkolepého. Evangelizace je zeptat se jednou větou: „Nejste snad naší ztracenou nebeskou rodinou?“ Náš Otec, který sestoupil z nebe, aby hledal ztracené, přišel v těle, nesl s sebou tašku s Biblí a začal toto dílo tím, že klepal na každé dveře (Lk 19,10). Kázal kolemjdoucím, lidem sedícím na lavičkách v parku i lidem na pracovišti, projevoval lásku jak duchovně, tak i prakticky a stal se tak příkladem evangelizace (Jan 13,15).
I kdyby člověk získal celý svět, nemá žádný prospěch, když ztratí svůj život (Mt 16,26). Největší láskou je láska, která přivádí duši směřující do pekla k Bohu. Každý chce znát cestu k věčnému životu. Neodvracejte se od těch, kdo mohou být zachráněni, a jakmile někoho potkáte, s odvahou mu zvěstujte Boží slovo. Otec nám v Bibli jasně ukázal a připravil chléb života, a my ho jen máme vzít a dát ho druhým. Ve světě zmítaném katastrofami směle zvěstujme trpícím, aby přišli na Sion, kde mohou jíst chléb věčného života, a že existuje Pascha, která je ochrání před katastrofou. Přeji vám, abyste přivedli mnoho duší k Bohu a stali se těmi, jejichž jména budou v nebi zářit jako hvězdy.
