I když žijeme život víry, občas zapomeneme na Otcovu lásku. Nezapomínejme na lásku Otce, který se pro nás obětoval a přivedl nás z věčné smrti k věčnému životu. Náš Otec, aby zachránil nás, hříšníky, kteří se provinili zradou v nebi, neodmítl bolest přibití na kříži, po dlouhých 37 let snášel, že měl celé tělo pokryté mozoly a byl posetý modřinami, vše vydržel a obětoval se za nás.
Pokud si vryjeme do srdce lásku Otce, který pro nás dokonce obětoval svůj život, aby nás zachránil, a podle ní budeme žít, i když budeme unavení, získáme hodně síly. Když zapomenete tu lásku a budete myslet jen na sebe, bude to nevyhnutelně těžké. Otec snášel utrpení s radostí, že jeho děti získají život, a nikdy neztratil úsměv. Vždy si pamatujme, že to udělal, aby nás zachránil.
A řekl: „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali tak, jako jsem jednal já.“ (J 13,15) Následujme i my příklad našeho Otce a veďme bratry a sestry s láskou, i kdyby to znamenalo obětovat se za ně a sami utrpět malou ztrátu.
Kamkoli přijdou, členové Církve Boží jsou vnímáni jako lidé, kteří ochotně ustupují ostatním, zdvořile zdraví a dobrovolně se ujímají těžkých prací. To je důkaz, že věrně následujete a konáte Boží vůli. Aby bylo možné vést mnoho lidí, je třeba především předat jim co nejvíce pravdy života, ale také je potřeba fyzická láska. V tomto světě, kde láska vychladla, jsou lidé velmi dojatí tím, že někdo myslí na ostatní. A navíc, jak by to bylo skvělé, kdybyste je učovali pravdu o Pasše a nové smlouvě? „Projevili mi tolik lásky, aby mě zachránili, hodně se obětovali, aby mě přivedli k pravdě,“ když si to někdo uvědomí, vezme si z toho příklad a začne postupně projevovat lásku ostatním.
Otec nás miloval a zachránil, a tak i my přemýšlejme, jak Otce potěšit. Jako Otec se starejme o členy rodiny a s láskou je dobře opatrujme, abychom je dovedli do nebe. Protože bylo řečeno, že největší je láska, buďme dětmi Sionu, které lidem hojně rozdávají lásku, naplňují dokonalou lásku a přinášejí Otci radost (1K 13,13). Otce nejvíce těší, že jeho děti pilně studují Bibli, pilně šíří evangelium a pilně se modlí. Jde o to přivést umírající duši k pokání a dovést ji do nebe. Pokud si do srdce vryjete lásku, se kterou se pro nás obětoval, budete dobře naslouchat Otcovým slovům a kázat, zatímco se budete modlit, abyste se dostali do nebe, Otec bude tak šťastný, že uroní slzy. Pojďme vykonat dobrý skutek, o kterém se v nebi u Otce budeme moci pyšně pochlubit slovy: „Takto a takto jsem jednal a někoho jsem našel a přivedl.“
Není snad milost, že nás povolal a učinil z nás jeho děti, přetékající? Staňme se dětmi všemohoucího Boha, spolupracujme při šíření evangelia a děkujme Otci, který nás vede do nebe, s radostí z příchodu do slavného nebe dobře překonejme těžkosti tohoto světa. Život na této zemi není snadný, ale máme naději v nebi. Dnešek je cesta do nebe a zítřek je také cesta do nebe. Protože na nás čeká nebeské království překypující radostí, radujme se a nalézejme sílu, když pomyslíme na slávu, které se tam budeme těšit.
Protože vám bylo řečeno, abyste v modlitbě nepřestávali, modlete se hodně pokaždé, když máte potíže. Řekl, že pokud věříte v Otce a modlíte se, modlitba spravedlivých bude vyslyšena (Př 15,29). Řekl, že námaha a úsilí vynaložené při hlásání evangelia a při životě ve víře budou navěky zářit v knize života nebeského království, proto dělejme jen to, co se Otci opravdu líbí. Ať v nebi před Otcem obdržíte mnoho ocenění a ať se vaše jména stanou navždy krásně zářícími.
