- „Měli bychom používat svůj jazyk k dobrým skutkům a pro Boha, který nám ho dal.“
- „Láska zvažuje, zda slova, která vyslovíme, způsobí druhému radost, štěstí nebo nějaké zranění.“
- „Boží synové a dcery musí mluvit slova, která přinášejí milost, ne slova, která pokoušejí druhé.“
- „Kde se šíří krásná slova, tam rozkvétají květiny smíchu. Není snad umění krásně mluvit pramenem štěstí?“
„Měli bychom používat svůj jazyk k dobrým skutkům a pro Boha, který nám ho dal.“
„… Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž … Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. Tak i jazyk je malý úd, … I jazyk je oheň. Je to svět zla …“ Jk 3,2–6
Stejně jako velká loď může být na moři řízena pouze malým kormidlem, náš jazyk je malou částí našeho těla, ale když je správně používán, dokáže velké věci. Jazyk má moc dávat život i přinášet smrt. Pokud jazyk používáte špatně, může vést ke zkáze, ale pokud jej používáte dobře, může vést k prosperitě. Síla jazyka je tak velká. Pokud použijete jazyk k dobru, stane se tím nejlepším. Nicméně jazyk, který se používá ke špatným věcem, může být považován za skutečně nešťastný.
Člověk s ostrým jazykem vyvolává neshody. Stejně jako lidé mají rádi měkká jídla, dávají přednost jemným slovům. Obdrželi jsme věčný život skrze milostivé slovo Boží. Měli bychom používat svůj jazyk k dobrým skutkům a ke slávě Boha, který nám dal naše jazyky.
„Láska zvažuje, zda slova, která vyslovíme, způsobí druhému radost, štěstí nebo nějaké zranění.“
Láska zvažuje, zda slova, která vyslovíme, způsobí druhému radost, štěstí nebo nějaké zranění. Než jsme uvěřili v Boha, mluvili a jednali jsme, jak jsme chtěli, a dělali jsme věci po svém. Nyní však musíme uvažovat o druhých před sebou a následovat Boží slovo. Milovat jeden druhého je proces znovuzrození. Abychom byli znovuzrozeni, musíme přijmout dobré a krásné srdce Krista, který se modlil za hříšníky a přinášel oběti za nás pro naši spásu.
Protože jsme od Boha dostali největší lásku, co víc si můžeme přát? Bůh řekl: „Jak jsem já miloval vás, tak se i vy musíte navzájem milovat“ (J 13,34). To znamená, že protože nás Bůh miloval a dal nám věčný život, neměli bychom se snažit lásku pouze přijímat, ale lásku dávat. Když dáváme a bereme ohled jeden na druhého, přichází k nám radost a nepodlehneme pokušení.
Matčina slova: „Abyste mohli vstoupit do království nebeského, musíte se znovu narodit“
„Boží synové a dcery musí mluvit slova, která přinášejí milost, ne slova, která pokoušejí druhé.“
Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. Ef 4,29
Boží synové a dcery musí mluvit slova, která přinášejí milost, ne slova, která pokoušejí druhé. Když vyjadřujete vděčnost Bohu, který vás zachránil, bratři a sestry se zdají přízniví a naše pravda se zdá dobrá. „Členové mé rodiny jsou opravdoví andělé, protože nejsou chamtiví a vkládají své srdce a duši do záchrany i jedné duše.“ „Jak jsme šťastní, když jdeme do nebe, kde nejsou žádné starosti.“ Je dobré vždy říkat takové věci. Pokud vždy sdílíte taková slova, začnete si myslet: „Jsem opravdu šťastný.“ Toto je jemný jazyk.
„Kde se šíří krásná slova, tam rozkvétají květiny smíchu. Není snad umění krásně mluvit pramenem štěstí?“
Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu. Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost. Př 15,1–2
Spíše než hrubá slova mluvme vždy vlídná slova, která jsou k druhému laskavá a příjemná. I doma hádky mezi páry a hádky s dětmi pramení ze slov. Ve společenském životě stejně jako v církevním životě je mluvení jemných a vlídných slov, která uklidňují hněv druhé osoby, aktem lásky. Kde se vyměňují krásná slova, tam kvete smích. Není pravda, že sdílení dobrých a krásných slov přináší štěstí?
