Jsme-li Božími dětmi, jednejme jako Boží děti

2411Views
Contents

Členové rodiny Sionu se scházejí v církvích po celém světě, zachovávají Den odpočinku a přijímají Boží požehnání. Sám Bůh přišel na tuto zem a zachovával Den odpočinku. Také nám přikázal, abychom zachovávali Den odpočinku, a slíbil nám své požehnání. Protože jsme Boží děti, jednáme jako Boží děti.

Bůh řekl, že nám svými skutky na této zemi dal příklad, abychom i my jednali jako on (J 13,15). Pokud neposloucháme Boží slovo, nemůžeme se skutečně nazývat jeho dětmi. Božími dětmi se můžeme nazývat tehdy, když jednáme tak, jak jednal Bůh. Protože jsme Božími dětmi, jsme také občany nebeského království. Když jako nebeští občané zachováváme Boží zákon a jednáme podle Božího příkladu, Bůh promění naše ponížená těla, zatížená hříchem, aby byla podobná jeho tělu slávy (J 8,37–39; 18,36; F(p) 3,18–21).

Bůh je světlo a láska. Jako jeho děti, které přijaly světlo jeho lásky, žijme v lásce a rozhodně získejme dědictví Božího království. Odložme starého člověka, který se řídí světskými žádostmi, závistí, žárlivostí a zlými skutky. I když mezi námi dojde ke sporu, nechovejme v sobě hněv až do západu slunce, ale usmiřme se ještě téhož dne. Mluvme vždy jen laskavě a tak, abychom druhé povzbuzovali a posilovali jejich víru (Ř 12,1–2; Ef 4,22–5,5). Když tak budeme jednat, nebude to k prospěchu jen nám samotným, ale pomůžeme tím i mnoha našim bratrům a sestrám získat život. Pokud si stěžujeme a reptáme, mnozí nás mohou následovat, také začít reptat a nakonec dojít do záhuby. Když však děkujeme Bohu, mnozí nás mohou následovat ve vděčnosti a jejich duše ožijí. Jako děti nebeské královské rodiny musíme myslet na to, co je nad námi. Syťme se duchovním pokrmem z nebe a jednejme jako nebeské děti, abychom přijali požehnání a ve slávě vstoupili do nebeského království (Ko 3,1–4).

Bůh přišel na tuto zem, aby nám dal věčný život a požehnání. Neváhal pro nás podstoupit ani utrpení na kříži, kde byl přibit a proléval svou krev. Přišel podruhé v těle a snášel posměch a urážky od těch, které sám stvořil. Třásl se zimou, potil se v horku, hladověl a chodil hledat své děti, až měl na nohou puchýře. Přestože procházel všemožným utrpením, nikdy neztrácel úsměv, protože měl radost z toho, že své děti přivede z věčného pekla do věčného nebe. Takto po 37 let kráčel cestou evangelia plnou utrpení. Mysleme na našeho Otce, který byl ochoten podstoupit jakékoli utrpení, jen aby zachránil své hříšné děti. I my buďme pokorní a utvářejme si krásný charakter, který se sluší na děti, jež budou jednou žít s Bohem ve slávě v nebeském království.

Bůh, který je láska, nás požádal, abychom druhým předávali lásku Paschy, která jim dává věčný život. Jako děti, které plní poslání svěřené Otcem, se máme svým jednáním podobat Otci a projevovat lásku. Když se Boží děti chovají správně, i ti, kdo v Boha nevěří, ho mohou uznat. Děti lásky jsou trpělivé, nevychloubají se a nechovají se neslušně. Stejně jako Bůh obětoval vše, co bylo k jeho vlastnímu prospěchu, aby zachránil hříšníky, ani ony nehledají svůj vlastní prospěch. Nerozčilují se, nepodléhají marnivosti ani závisti, nelžou, nejsou chamtivé a nemyslí na nic zlého (1K 13,1–13).

Naplňme svá srdce láskou a zachraňujme duše, které hynou. Ani při kázání evangelia nesmíme jednat se smýšlením hříšníka. Musíme mít Kristovo smýšlení a být ochotni obětovat i sami sebe, jen abychom zachránili byť jedinou duši. Právě takové jednání můžeme nazvat skutky Božími. Ačkoli byl Kristus Bohem, pokorně se ponížil jako služebník, aby zachránil mnoho lidí. Jen když budeme mít stejné smýšlení jako Kristus, budeme moci kázáním evangelia přivést mnoho lidí ke spáse (F(p) 2,5–9; 1K 9,19). Apoštol Pavel ukřižoval své vlastní já a naplnil své srdce Kristem, který je láska. Evangelium kázal s pokorou a obětavostí. Stejně jako Pavel, který za svou věrnou poslušnost Božímu slovu přijal hojné požehnání, i my poneseme mnoho ovoce, když budeme jednat podle Božího slova, které nám Bůh dal (J 15,1–8).

Sám Bůh se stal naším duchovním lékařem. Svým slovem nás uzdravuje z našich hříchů a špatných vlastností, vede nás k zachovávání zákonů nebeského království a přivádí nás do nebe. Proto jako Boží děti věrně zachovávejme Boží slovo a ze všech sil je uvádějme do praxe, abychom jednali tak, jak se na Boží děti sluší (Mt 4,4; 9,12–13). Kéž všichni hlásáte poselství spásy, přivádíte mnoho lidí do Sionu a stanete se Božími dětmi, které budou v nebi navěky zářit jako hvězdy.