- „Když se navzájem tolerujete a zahrnujete se láskou i v těžkých časech, stáváte se nádobami jako nebeské královské kněžstvo.“
- „Spojeni s Bohem, musíme v pokoře považovat ostatní za lepší než sebe a starat se nejen o sebe, ale i o ostaní.“
- „Bůh Otec také přišel na tuto zem, protože s námi soucítil. I my se musíme naučit soucítit se členy své rodiny.“
- „Větší než láska, která vydá své tělo k upálení, je láska, která přináší požehnání věčného života a vezme vás do nebe. Tato láska je trpělivá, laskavá a vydrží všechno.“
„Když se navzájem tolerujete a zahrnujete se láskou i v těžkých časech, stáváte se nádobami jako nebeské královské kněžstvo.“
Bůh vás může postavit vedle člena, který vám neustále působí starosti, jen aby viděl, jestli jste velká nádoba. Pokud jsou tam jen ti, kteří se o vás dobře starají, není šance, abyste se zformovali do velké nádoby. Když se navzájem tolerujete a zahrnujete se láskou i v těžkých časech, stáváte se nádobami jako nebeské královské kněžstvo.
Jsme jedno tělo. V jednom těle s Kristem jako hlavou jsou údy, které hrají role nosu, uší, obočí, rukou a nohou, ale všechny jsou vzácnými částmi (1K 12,12–27). Není třeba se na nikoho dívat svrchu a není třeba říkat: „Jsem nadřazený.“ Bůh si cení i chodidel a říká: „Jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.“ (Ř 10,13–15: BKR).
„Spojeni s Bohem, musíme v pokoře považovat ostatní za lepší než sebe a starat se nejen o sebe, ale i o ostaní.“
Každý chce být povýšen. Často je důvodem, proč si navzájem ubližujeme a vytváříme neshody, to, že se navzájem nevyvyšujeme. Všechny boje a zlé věci vznikají z nedostatku pokory. Arogantní lidé neposlouchají ostatní. Myslí jen na svůj prospěch a věří, že jen oni mají pravdu.
Protože nemůžeme jít do nebe, dokud se znovu nenarodíme, Bůh sám přišel a nakrmil nás svým spravedlivým tělem a krví, čímž nás proměnil v jeho krásnou přirozenost (J 3,3). Spojeni s Bohem, musíme v pokoře považovat ostatní za lepší než sebe a starat se nejen o sebe, ale i o ostaní (F(p) 2,2–9).
„Bůh Otec také přišel na tuto zem, protože s námi soucítil. I my se musíme naučit soucítit se členy své rodiny.“
Bůh Otec také přišel na tuto zem, protože se nad námi slitoval. Protože se Bůh, který je nesmrtelný, slitoval nad dušemi, které se dopustily hříchů v nebi a byly určeny do pekla, přišel k nám v těle, v oděvu trnů a byl ukřižován, aby odčinil naše hříchy.
Stejně tak bychom měli rozvíjet soucit s členy naší rodiny Sionu. Bez soucitu už nemůžeme považovat členy naší rodiny Sionu za milé a kázání je také omezováno. Když cítíme lítost, staráme se o umírající duše, jdeme k nim a staráme se o ně. Pokud nejsme soucitní, můžeme mluvit nebo jednat bezmyšlenkovitě a způsobit bolest, ale pokud jsme soucitní, zdržíme se mluvení slov, která mohou ublížit ostatním, s obavou o jejich bolest. To je láska.
Z Matčiných slov „Co musím udělat, abych zdědil věčný život?“
„Větší než láska, která vydá své tělo k upálení, je láska, která přináší požehnání věčného života a vezme vás do nebe. Tato láska je trpělivá, laskavá a vydrží všechno.“
Otec řekl: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (J 13,34). Láska, kterou nám Otec dává, je obětavá, neboť se sám obětoval, aby nás zachránil. Duše můžeme spasit pouze tehdy, když si svých bratrů a sester vážíme a milujeme je jako sebe samé stejně jako Otec.
Bůh si přeje znalost Boha a jeho lásky více než oběť a touží po milosrdenství a laskavosti (Oz 6,6). Pokud známe Boha, naučíme se lásce od Boha. Je psáno: „Kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ Větší než láska, která vydá své tělo k upálení, je láska, která přináší požehnání věčného života a vezme vás do nebe. Tato láska je trpělivá, laskavá a vydrží všechno (1K 13,7).
Z Matčiných slov „Co musím udělat, abych zdědil věčný život?“
