Naše vlast, nebe, je místem překypujícím věčným štěstím. Zatímco jsme si kdysi užívali slávy v nebi, místě bez chladu, horka a utrpení, nyní snášíme útrapy na této zemi, protože jsme zhřešili a sestoupili sem dolů. Tato země je útočištěm pro hříšníky, aby činili pokání, takže zde nastává mnoho těžkých časů. Bez hříchu existuje jen štěstí a žádná bolest ani smutek.
Nebe je místo, kam se mohou dostat jen ti, kdo jsou bez hříchu. Hřích je „nepravost“ a ti, kdo hřeší, patří ďáblu a nemohou být spaseni (J 3,3–10). Bůh, který je bez hříchu, přišel na tuto zem a obětoval se jako beránek Paschy, neváhal trpět bolestí ukřižování a tak nás osvobodil od hříchu svou drahocennou krví. A aby nám pomohl najít pravdu, kterou nám ďábel ukradl, a dovedl nás ke spáse, znovu si oblékl tělesné roucho, které je jako trní a bodláčí. Musíme poznat lásku Otce, který přišel odstranit hřích a vzít do nebe hříšníky, kteří jsou určeni pro peklo.
My, kteří jsme skrze Paschu nové smlouvy obdrželi odpuštění hříchů, si musíme dávat pozor, abychom nebyli svedeni na scestí a znovu se nedopustili hříchu (2P(t) 3,17). Bezbožní lidé nás klamou slovy: „I když se dopustíte malého hříchu, stejně půjdete do nebe,“ ale Bůh řekl: „Neslužte dvěma pánům.“ To znamená, že buď můžeme stát na straně ďábla, nebo nehřešit a patřit Bohu. Stejně jako je jedno, zda je skvrna malá nebo velká, neměli bychom se dopouštět žádných hříchů, ať už malých nebo velkých. I malý hřích, když není pod kontrolou, může narůst a vést nás k páchání vážnějších hříchů. Kdo se dopouští nepravosti, nemůže vejít do nebe (Mt 7,21–23). Neposlušnost Božím přikázáním a odmítání vůle Božího slova jsou činy nepravosti.
Hříšníci nemohou ovládat své hříchy. Dokonce i Pavel zažil utrpení kvůli svým hříchům, zatímco byl ještě v judaismu. Ačkoli chtěl žít podle Božího slova, jeho hřích ho učinil chamtivým, arogantním a nenávistným vůči svým bratrům. Tímto způsobem žil v hříchu. Ale poté, co se setkal s Kristem, byl hříchu zbaven a nalezl radost (Ř 7,14–8,2).
Protože jsme obdrželi odpuštění hříchů skrze Paschu, zákon Ducha svatého života, musíme se proměnit z hříšného myšlení na duchovní myšlení a nadále růst. Hříšná mysl je nepřátelská vůči Bohu a vede nás k hříchu. Hřích je dílem tělesného myšlení, zatímco život bez hříchu lze považovat za působení zákona Ducha svatého v nás. Zákon Ducha svatého v nás musí neustále působit. Pokud neznáte hodnotu nebe a nevěříte v Boha, který snímá vaše hříchy a bere vás zpět do nebe, nemůžete se Bohu líbit a nemůžete jinak než hřešit (Ř 8,5–9; Žd 11,6).
V dnešním světě je příliš mnoho pokušení, které vedou k páchání hříchu, stejně jako v době Sodomy a Gomory. Proto se musíme ze všech sil snažit vyhýbat hříchu a často se modlit. Protože modlitba je časem rozhovoru s Bohem, když se modlíme, ďábel utíká. Také pokud zanedbáváme studium Božího slova, hřích se bude i nadále vracet k životu, a pokud do nás Boží slovo vstoupí, ďábel se sám stáhne. Abychom nebyli oklamáni ďáblovým pokušením, musíme si obléknout plnou zbroj Božího slova a bojovat proti zlým duchům mečem slova (Ef 6,10–20). Nesmíme se zastavit jen u naslouchání slovu, ale musíme ho také předávat dál. Satan se Paschy obzvláště bojí, protože je to zbraň, která zachraňuje duše. Když kážeme slovo nové smlouvy, naše víra nezakolísá a budeme myslet spravedlivě jako Lot a říkat si: „Jak jim mohu zabránit hřešit a nechat je jít do nebe?“ Touha zachraňovat duše je důkazem toho, že zákon Ducha je v nás živý.
Bible říká, že v den, kdy bude zjeven Boží spravedlivý soud, budou hříšníci potrestáni a ti, kdo žijí podle Božího slova, budou proměněni v duchovní těla a vzati do nebe (Abd 1,15–17, Mal 4,1–3, Mt 24,37–44). Usilujme o cestu do krásné a rozlehlé země svobody, do slavného nebeského království. Úsilí, které v tomto světě vynakládáme, je nepatrné ve srovnání se slávou, která nás čeká v nebi (Ř 11,33; 8,16–18). Moji milovaní, vyvarujme se hřešení v tomto světě, který je jako Sodoma a Gomora, a zajistěme si dosažení věčného nebeského království, kde není zármutek ani bolest.
