Evangelium se káže téměř po celém světě a jak bylo prorokováno, zástupy se shromažďují a přicházejí do Sionu. Svět je plný těžkých časů kvůli katastrofám a nehodám, ale my žijeme z Boží milosti. Bůh nám slíbil, že nám jako svým synům a dcerám dá věčný život v nebi a že nás bude vždy chránit na této zemi. Jsme skutečně požehnaní lidé, protože máme naději a víru v nebe.
Pokud máme víru, jsme velmi šťastní. Víra je jistota toho, v co doufáme (Žd 11,1–2). I věci, které jsme ještě neviděli, budou naplněny, pokud uvěříme, že budou naplněny, jak řekl náš Otec. Praotcové víry byli požehnáni skrze své činy, protože zcela věřili v Boha, který to zaslíbil.
Víra zahrnuje i činy. Noe věřil a proto postavil archu (Žd 11,7). Bůh mu řekl, aby postavil archu, protože brzy sešle potopu a země bude pokryta vodou. V té době nikdo neviděl silný déšť, protože plodiny mohly růst i s rosou. Přesto Noe okamžitě začal stavět archu v souladu s Božím slovem. Když Noe uvěřil slovům Všemohoucího Boha a jednal podle nich, on i jeho rodina přežili a skrze víru se stal dědicem spravedlnosti.
Abraham také udělal, jak mu Bůh řekl: „Jdi do země, kterou ti ukážu“ (Gn 12,1–3; Žd 11,8–12). Byla to doba, kdy lidé žili pohromadě v kmenech, takže když se vydali na cestu, hrozilo jim nejrůznější nebezpečí, ale když mu Bůh řekl, aby šel, věřil, že mu Bůh pomůže. Abrahamovi se tedy dařilo všude, kam šel, a stal se praotcem víry. Když Sára zestárla a nemohla mít děti, Bůh jí řekl, že jí dá syna, a ona tomu uvěřila a porodila Izáka. Když Bůh Abrahamovi přikázal, aby obětoval svého drahocenného syna, Abraham si pomyslel: „Bůh, který dává i bere, také vzkřísí mrtvé,“ a poslechl Boží slova. Protože Abraham udělal vše, co Bůh řekl, Bůh byl potěšen, ušetřil Izákův život a Abrahamovi požehnal.
Víra v Boha a jednání podle jeho slov je to, co se Bohu líbí. Když máme dost víry, Bůh nám požehná a vše se splní. Nevěříte snad, že když následujeme slovo, stane se ohromující zázrak evangelia? Víra přináší zázraky. Když Bůh přikázal Mojžíšovi, aby zvedl svou hůl a rozdělil Rudé moře, Mojžíš věřil na sto procent a moře se rozdělilo. Takové dílo zázraků se uskutečňuje skrze víru.
V onen den hořící jako pec vyjde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích pro ty, kdo se bojí Božího jména (Mal 3,19–20; 2P(t) 3,6–13). Až ten den přijde, stane se zázrak víry Božímu lidu, který slavil Paschu, a těm, kdo věří a praktikují Boží slovo. Náš Otec řekl, že když přijdou velké katastrofy, potřebujeme velkou víru a když máme velkou víru, stanou se velké zázraky. Pak věřit Božímu slovu znamená, že je potřeba vést i jednu ubohou duši na Boží stranu, než přijde tento den.
Musíme také věřit, že nás Bůh odmění (Žd 11,6). Mojžíš považoval utrpení s Božím lidem a přijetí nebeské odměny za větší poklad než požívání dočasných hříšných rozkoší ve faraonově paláci, a tak se stal vůdcem a velkým prorokem Izraele (Žd 11,24–26). Stejně jako praotcové uspěli a obdrželi velká požehnání skrze víru, pokud my věříme Božímu slovu a praktikujeme ho, staneme se královským kněžstvem v nebeském království. Lidé se ze všech sil snaží o slávu této země, ale nebude sláva nebes věčná? Jednejme s vírou, abychom se podíleli na této slávě.
Než začneme Boží slovo uvádět do praxe, musíme v něj nejdříve uvěřit. Bible zaznamenává mnoho zázračných činů, které vykonali lidé s vírou v Boží moc. Mějme víru a učiňme z tohoto roku rok naplnění evangelia. Modleme se k Bohu a věřme, že Bůh svůj slib jistě splní. Doufám, že se z vás všichni stanou členové rodiny, kteří uvěří a okamžitě budou jednat podle všeho, co Bůh řekne, a potěší Boha.
