Stejně jako velká loď může být na moři řízena pouze malým kormidlem, náš jazyk je malou částí našeho těla, ale když je správně používán, dokáže velké věci (Jk 3,2–6). Jazyk má moc dávat život i přinášet smrt. Pokud jazyk používáte špatně, může vést ke zkáze, ale pokud jej používáte dobře, může vést k prosperitě. Síla jazyka je tak velká. Pokud použijete jazyk k dobru, stane se tím nejlepším. Nicméně jazyk, který se používá ke špatným věcem, může být považován za skutečně nešťastný. Člověk s ostrým jazykem vyvolává neshody. Stejně jako lidé mají rádi měkká jídla, dávají přednost jemným slovům.
Obdrželi jsme věčný život skrze milostivé slovo Boží. Měli bychom používat svůj jazyk k dobrým skutkům a ke slávě Boha, který nám dal naše jazyky. V První Mojžíšově vidíme, že had lhal svým jazykem od počátku světa (Gn 2,16–17; 3,1–6). Být oklamán lživým jazykem je také hřích. Musíme se soustředit na Boží slovo a věřit v něj, ale když jsme vystaveni zkouškám, zdá se nám ospravedlňování sebe samých lepší než Boží slovo. Buďte opatrní, protože pokud je někdo sladce pokoušen, může to způsobit, že i špatné věci vypadají dobře a lidé zapomínají na slovo Boží.
Jakmile si začnete stěžovat, už jste dostali pozvání od ďábla. Když slyšíme výčitky a stížnosti, přestáváme být Bohu vděční (1K 10,9–12). Jedna stížnost může změnit osobu vedle vás, nebo dokonce celou rodinu, na stěžovatele. Nesmíme následovat jazyk, který neposlouchá Boží slovo a neustále si stěžuje.
Boží synové a dcery musí mluvit slova, která přinášejí milost, ne slova, která pokoušejí druhé (Ef 4,29). Když vyjadřujete vděčnost Bohu, který vás zachránil, bratři a sestry se zdají přízniví a naše pravda se zdá dobrá. „Členové mé rodiny jsou opravdoví andělé, protože nejsou chamtiví a vkládají své srdce a duši do záchrany i jedné duše.“ „Jak jsme šťastní, když jdeme do nebe, kde nejsou žádné starosti.“ Je dobré vést takové rozhovory. Pokud vždy sdílíte taková slova, začnete si myslet: „Jsem opravdu šťastný.“ Toto je jemný jazyk.
Spíše než hrubá slova mluvme vždy vlídná slova, která jsou k druhému laskavá a příjemná (Př 15,1–2). I doma hádky mezi páry a hádky s dětmi pramení ze slov. Ve společenském životě stejně jako v církevním životě je mluvení jemných a vlídných slov, která uklidňují hněv druhé osoby, aktem lásky. Kde se vyměňují krásná slova, tam kvete smích. Není pravda, že sdílení dobrých a krásných slov přináší štěstí?
Nyní ať se náš jazyk stane jazykem, který hledá Boha, doufá v Boha a modlí se k Bohu v pokání (Ř 14,11). Celník se modlil modlitbu pokání, zatímco farizeus se chlubil (L 18,10–14). Jeden jazyk se modlil modlitbu, která nevedla ke spáse, a druhý jazyk se modlil modlitbu, která se Bohu velmi líbila. Bůh přijal pokorný jazyk a modlitbu celníka, který řekl: „Jsem hříšník.“ Čas, kdy děkujeme Bohu, prosíme Boha, činíme pokání a modlíme se, je čas, kdy nejkrásněji používáme svůj jazyk.
Bůh zaslíbil, že ti, kdo ho milují a zachovávají jeho slovo, zdědí krásné království nebeské, jaké žádné oko nevidělo, ucho neslyšelo a člověku na mysl nepřišlo (J 14,23–24; 1K 2,9). Protože jsme byli spaseni, naše jazyky by se měly vždy radovat. Protože nás Bůh zachránil a dovolil nám jít do nebe, musíme se bez přestání modlit, být za všechno vděční, vzdávat velkou slávu Otci Ansanghong a přinášet mnoho ovoce.
