Když vidíme strom s hojným ovocem, máme tendenci soustředit se pouze na viditelné části — plody a větve — a přehlížet kořeny. Role kořenů je však naprosto nezbytná — poskytují vodu a živiny, dokud strom nevyprodukuje dobré plody. Bez kořenů strom nemůže existovat. A pokud kořeny nefungují správně, strom se nemůže udržet ani nést ovoce, bez ohledu na to, jak silné jsou jeho větve.
Stejně tak se může zdát, že všechno, co jsme udělali, je naše vlastní dílo, ale ve skutečnosti to bylo dosaženo mocí Boha, který působí neviditelně jako kořeny. Na to nemusím nikdy zapomenout. „Udělal jsem to sám“ – to je velmi pošetilá a nebezpečná myšlenka. Nebúkadnesar, babylonský král, ztratil veškerou svou moudrost a žil jako zvíře, když nemyslel na Boha a pyšně si myslel, že dosáhl všeho. Pokud si zásluhy připisujeme sami sobě, stáváme se arogantními a ztrácíme i rozum poslouchat Boha. V důsledku toho nám unikne Boží požehnání. Bůh tedy chce, abychom byli požehnáni tím, že mu budeme vzdávat veškerou slávu a pokorně se na něj spoléhat. S ohledem na to, že ratolesti nemohou nést ovoce bez kořenů, bychom měli oslavovat Boha, který je s námi a pomáhá nám v každém okamžiku našeho života.
Bůh řekl, že když vzdáváme mu chválu, on nám to také oplatí. Je samozřejmé, že vzdáváme slávu Bohu, který za nás všechno koná. Nicméně Bůh nám za to slíbil požehnání. Pamatujíc na tento Boží zaslíbení, měli bychom Bohu vzdávat slávu ve všem, co děláme, abychom mohli být požehnáni jako Boží moudré děti.
