Děkuji za vaši tvrdou práci při dodržování svátků. Doufám, že všechny modlitby, které jste upřímně nabídli během svátku, budou vyslyšeny a obdržíte hojná požehnání Ducha svatého.
Dělejme, co nám říká náš Otec, protože když to budeme dělat, obdržíme mnoho požehnání. Řekl, že kázání evangelia, účast na bohoslužbách a modlitby, to vše je pro naše požehnání. Buďme vždy vděční Otci, který nám dovolil zachovávat požehnaný Den odpočinku, dal nám Ducha svatého, když jsme se modlili, a především nám dal věčný život a dovolil nám jít do nebe.
Bůh nám říká, abychom se stále radovali (1Te 5,16–18; F(p) 4,4). Jsme lidé, kteří by měli být vždy šťastní. Protože jdeme do nebe, kde není bolest ani smutek, ale jen radost. Aby nás vzal do slavného nebe, náš Otec přišel na tuto zem během svého prvního příchodu se jménem Ježíš a zemřel na kříži, čímž na sebe vzal trest za naše hříchy. Podruhé přišel v těle jako trní a zasvětil se naší spáse, přičemž po dobu 37 let obětoval nespočet modliteb s postem, ranní modlitby a večerní modlitby. Modleme se také za členy naší rodiny a učme hodnotu spásy ty, kteří ji neznají. Musíme si uvědomit, jakým velkým požehnáním je jednou se zúčastnit bohoslužby a jakým nesmírným požehnáním je zachránit jednu duši. Jak jsme šťastní. Protože jsme se stali dětmi, které mohou všemohoucího Boha nazývat svým Otcem, žijme radostně a buďme vždy vděční Otci, který nám daroval věčný život a věčné nebe.
Do nebeského království vejdou jen ti, kdo konají Boží vůli. Boží vůlí je také neustále se radovat. V tomto světě se lidé, kteří se trápí a mají úzkost, mračí, ale lidé, kterým se dějí dobré věci, se usmívají. Jdeme do nebe, do krásného nebe překypujícího radostí, takže bychom se neměli mračit, ale vždy mít na tváři úsměv a být šťastní. Říká se, že to, co je v našich srdcích, se odráží i ven. Když z nás vyzařuje radost, ovlivňuje to naše okolí a vede to k myšlence: „Ten člověk musí být tak radostný, protože byl spasen. Já bych se měl taky radovat.“
I když budete při kázání evangelia pronásledováni, radujte se a jásejte, neboť vaše odměna v nebi bude hojná (Mt 5,8–12). Když máme radostné srdce, jsme naplněni touhou vyhledat své ztracené nebeské členy rodiny s myšlenkou: „Neměl bych jít sám do nebeského království a užívat si tam věčných požehnání, ale měl bych s sebou vzít i ty ubohé duše.“ Toto milující srdce v nás vyvěrá a nese ovoce. Za to, že přivedete umírající duši k Bohu, přichází radost a velká odměna. Přemýšlejte o radosti z cesty do nebe a vyhýbejte se negativním myšlenkám, jak říká Bible: „Upírejte svá srdce na to, co je nahoře.“ Pokud tam povedeme mnoho lidí, budeme šťastní my i oni.
Čekají nás jen samé šťastné dny. Ačkoli jsme byli v raných dobách opovrhováni, nyní, podle proroctví, že se nám dostane cti a chvály mezi všemi národy země, lidé kolem nás uznávají naši Církev Boží jako dobrou církev (Sf 3,14–20). Protože jsme tolik šířili světlo nové smlouvy, temnota ustoupila a lidé začali hledat světlo. Před dvěma tisíci lety, když učedníci přijali Ducha svatého a volali, bylo za jediný den vedeno tři až pět tisíc lidí. Také jsme přijali Ducha svatého, takže nám stačí jen kázat evangelium. Nyní je čas na chválu, proto kažte sebevědomě a pilně. Neskrývejme Ducha svatého, kterého jsme přijali během Svátku stánků, ale šiřme ho a sdílejme ho široce skrze hnutí Ducha svatého.
Měli bychom se vždy radovat a jásat, neboť jsme pod Boží ochranou v Sionu, bezpečném místě, kam se nemůže přiblížit žádná pohroma. Otevřeme Bibli a řekněme mnoha lidem, aby přišli do Sionu a napili se vody života (Jr 6,16–19; Ž 91,5–11; Jr 4,5–6; J 6,53–57). Dodržujme a praktikujme Boží slovo, abychom byli požehnáni, když vcházíme, a požehnáni, když vycházíme (Dt 28,1–6). Staňme se dětmi lásky, které vždy žijí v radosti tím, že skrze Paschu nové smlouvy dáme věčný život a nebe těm, kteří jsou smutní a trpí, zatímco žijí těžký život. Doufám, že se stanete dětmi Sionu, které povedou mnoho lidí na Boží stranu, potěší Boha a obdrží mnoho odměn a chvály od Otce v nebesích.
