Bible varuje, že v posledních dnech budou lidé pyšní, budou myslet jen na sebe, nebudou se starat o své bližní, budou hrubí a náchylní k hádkám (2Tm 3,1–5). Bůh nás naučil nenapodobovat tuto zlou generaci, ale upnout naše srdce na věci nahoře. Děti mají tendenci podobat se svým rodičům. Jako děti, které přijaly lásku Otce, který zachránil lidstvo svou vznešenou obětí, bychom měli vždy mít srdce Boha a přinášet Bohu slávu dobrými skutky.
Bůh proměňuje své děti, které byly kdysi ponořené do hříchu, ve ctnostné jedince. Stejně jako v podobenství, kde se dobré ryby dají do nádob a špatné jsou vyhozeny, odděluje špatné od dobrého (Mt 13,47–50). Nebe není místo, kam může jít jen tak každý, ale místo, kam jdou dobří lidé, laskaví lidé, krásní lidé, lidé, kteří považují druhé za lepší než sami sebe, a lidé, kteří dobře dodržují Boží slovo (Mt 25,31–46).
Slovo Boží se nám stává životem, duchem a slávou království nebeského (J 6,63; 12,48–50). Být blízko Božího Slova znamená být blízko Bohu. Pokud posloucháme a praktikujeme Boží slova, budeme požehnáni a strávíme věčnost s Bohem v krásném království nebeském.
Otec nás učil: „Miluj svého bližního jako sám sebe a budeš žít navěky“ (L 10,25–28). Když se snažíme druhé neurážet a místo toho jim přinášíme radost, útěchu v těžkých časech a chválu, když se věci daří, projevujeme lásku k našim bližním. Zdržme se mluvení slov, která způsobují bolest nebo vyvolávají hněv, ale místo toho používejme laskavá slova, která tiší frustraci těch, kteří jsou kolem nás. Abychom vedli druhé ke spáse, musíme udělat mnoho dobrých skutků. Pozorováním našich dobrých skutků budou ostatní vnímaví vůči naší pravdě a my přineseme ovoce našeho kázání.
Často se říká: „Vzepřete se ďáblu a milujte své bratry a sestry, které můžete vnímat jako nepřátele.“ Milovat znamená odpouštět. Když odpouštíme bratrům a sestrám, Bůh nám odpouští a vede nás do nebe (Mt 6,14–15). Pokud neodsuzujeme ostatní, ale odpouštíme jim, Bůh nás také nebude soudit za naše hříchy a požehná nám tak, že budeme mít přetékající požehnání (L 6,37–38). Když děti dělají dobré skutky, které potěší jejich rodiče, nekupují jim rodiče věci, které mají nejraději? Abychom obdrželi štědrá Boží požehnání, musíme být dobrými dětmi.
Bůh, náš duchovní hrnčíř, nás přetváří v dobré nádoby pro království nebeské (Iz 64,8; Jr 18,1–4). Řekl, že abychom mohli jít do nebe, musíme se stát dobrými nádobami. Ti, kdo dodržují Boží přikázání, kteří chodí s Bohem a uplatňují jeho slovo, jsou znovuzrozeni s krásným a jemným srdcem. Když Bůh přikazuje odpouštět, odpusťme a když volá po dobrotě, ztělesňujme dobrotu. Když budeme následovat Boží proměňující vedení, dostane se nám bohatého uvítání v nebi. (2P(t) 1,3–4).
Bůh má velkou radost, když vedeme hříšníky k pokání a pomáháme jim dojít do nebe. Snažme se tedy vést mnoho hříšníků, jejichž duše umírají, k pokání a proměňme je ve spravedlivé bytosti hodné nebeského království. Při tom předkládejme našemu Otci krásné ovoce. Bůh dovoluje nést mnoho ovoce těm, kdo dobře dodržuje jeho slovo (J 15,3–5).
Když pěstujeme dobro a krásu a stojíme jednotní, Bůh nám uděluje požehnání a slib věčného života (Ž 133,1–3). Sjednoťme se v lásce. Pojďme vykonávat dobré skutky, které vedou lidi tohoto světa, kteří se bojí a mají úzkost, do bezpečného Sionu, čímž se vyhnou pohromám a zízkají věčnou lásku. Věřme, že Boží slovo je život a praktikujme ho. Buďme dobrými dětmi, které jsou ve vzácných Božích nádobách a dělají radost Bohu, a staňme se jmény, která budou na nebesích zářit navždy.
