Bůh přišel na tuto zem pro nás, abychom nejen mohli žít věčně, ale také abychom byli požehnáni tím, že se dostaneme do našeho rodného města, nebe. Uprostřed našich rušných životů na to občas můžeme zapomenout, ale nikdy nesmíme zapomenout na lásku Boha, který přišel, aby nás zachránil a obětoval se pro nás. Při svém prvním příchodu snášel utrpení z přibití na kříž, aby nám daroval věčný život a nebeské království. Při svém druhém příchodu na sebe znovu vzal trny těla a snášel třicet sedm let hladu, chudoby a utrpení. Žijme vždy s upřímnou vděčností vůči našemu Otci, Kristu Ansanghong, který šel cestou utrpení pro naši spásu.
Otec Ansanghong řekl: „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“ Jelikož se obětoval, aby nás vedl z věčné smrti do království života, nebylo by pro Boha tou nejžádanější věcí vést na Sion ty, kteří jsou předurčeni k věčné smrti a trestu v pekle? Staňme se dětmi, z nichž má Bůh radost, pilně šiřme dobrou zvěst o spáse a veďme je do Sionu.
Otec nám často říkal, abychom milovali své bratry a sestry jako sami sebe. Je důležité to nejen vědět, ale také to uvádět do praxe. Není Sion místem, kde se dává láska, kterou v tomto světě nelze okusit? Svět je teď takový, že láska ochladla, a proto je velmi potřeba láska, kterou uděluje rodina v Sionu. Lidé na tomto světě jsou slepí a nemají žádnou naději, takže žijí jen pro své vlastní pohodlí, aniž by přemýšleli o nepříjemnostech a utrpení druhých. Když vstoupí do Sionu, budou se skrze Boží slovo vždy učit myslet na druhé před sebou, milovat své bližní a starat se především o bratry a sestry, takže láska se uskuteční pouze tehdy, když vstoupí do Sionu. Pouze návratem k Bohu můžeme udržet mír ve světě a dosáhnout spásy.
Pokud se naši bližní cítí dobře, cítíme se dobře i my. Volejme hlasitě, aby se vrátili do bezpečí Sionu. Protože nebe není cesta, kterou podnikáme sami, projevujme lásku svým bližním tím, že je povedeme, aby se k nám na cestě do nebe připojili. Musíme se stát láskou. Protože Bůh je láska (J 4,7–8) a my jsme také dětmi lásky, musíme projevovat lásku. Staňme se všichni láskou a dejme naději těm, kteří žádnou naději nemají.
Svět je teď v chaosu. V úzkostném a nejistém světě lidé hledají bezpečí a pohodlí. Ať už jdete kamkoli na světě, zdá se, že bezpečí je jen v Sionu, kde je Bůh s námi. Děkujeme Otci za to, že nás předem zavolal do bezpečí Sionu a učinil z nás své děti, abychom mohli žít s nadějí na nebe i v drsném světě, a veďme ty, kteří nemohou žít bezpečně v chaosu, co nejdříve do Sionu. Záležitosti tohoto světa jsou dočasné a pomíjivé jako vítr, ale svět, do kterého jdeme, je věčný. Letos šiřme evangelium do Samaří a až na konec země a nalezněme všechny členy naší nebeské rodiny.
Ježíš řekl: „Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, . . . Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (J 15,1–5). Skrze Boží slovo, Paschu nové smlouvy, jsme byli zcela očištěni. Nyní naplňme naše očištěné nádoby dobrými plody sklizně.
Není strachu ani potíží, když nás Bůh chrání a je s vámi. Není nic, co by se nedalo udělat. Věříme v Boha, který slíbil, že i kdyby nám po boku padlo tisíc nebo deset tisíc, žádná pohroma se k nám nepřiblíží. Blíží se nebeské království, země opravdové svobody bez omezení, kde není zármutek, slzy, bolest, ale pouze překypující radost. Sdílejme radostnou zvěst o spáse a Paschu nové smlouvy s těmi kolem nás. Staňme se dětmi lásky a veďme mnohé do nebeského království, kam vstoupíme společně, ruku v ruce.
