Jeruzalém je místem, kam každoročně proudí poutníci z celého světa. Pro křesťany je to místo historie evangelia, kde jsou zanechány Ježíšovy stopy. Pro Židy je to „země zaslíbená“, kde stál chrám a pro muslimy je to také považováno za svaté místo. V Bibli je Jeruzalém zaznamenán jako posvátné místo vybrané pro Boží jméno (1Kr 11,36). Poněkud unikátní zmínka o Jeruzalému je však v knize Galatským v Novém zákoně.
Ale budoucí (hořejší) Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. Ga 4,26
Hořejší Jeruzalém (tedy v nebi), je označován jako „naše Matka“. Proč apoštol Pavel nazval nebeský Jeruzalém Matkou svatých? Prozkoumejme, kdo je Jeruzalém Matka, o které svědčí Bible.
Jeruzalém, místo spásy
V Bibli se Jeruzalém objevuje jako místo úzce spojené se spásou duše. Proroci Starého zákona předpověděli, že národy přijdou do Jeruzaléma a získají skutečnou duchovní útěchu a že voda života vytékající z Jeruzaléma se rozšíří po celém světě.
„Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. … K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány.“ Iz 60,1–4
… ji (Jeruzalém) milujete! … V Jeruzalémě dojdete potěšení. … Iz 66,10–14
V onen den poplynou z Jeruzaléma živé vody, polovina k moři východnímu, polovina k západnímu, v létě jako v zimě. Za 14,8
Mnoho lidí navštěvuje Jeruzalém na Blízkém východě v naději, že získají útěchu duše a požehnání vody života, jak je prorokováno v Bibli. Naneštěstí se dnešní Jeruzalém, poznamenaný neustálými konflikty souvisejícími s politikou, náboženstvím a dalšími problémy, jeví jako daleko od míru a spásy popsané v Bibli. Co je tedy v Bibli Jeruzalém, „místo spásy“?
Realitou Jeruzaléma je Bůh Matka
V proroctvích Izajáše a Zacharjáše totiž Jeruzalém neodkazuje na pozemský Jeruzalém, ale na nebeský Jeruzalém. Nebeský Jeruzalém představuje nebeské město Boží, ale má i jiný význam.
Ale budoucí (hořejší) Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. … Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák. Ga 4,26–28
Apoštol Pavel mluvil o nebeském Jeruzalémě jako o „Matce“ svatých, kteří obdrží spasení. Jeruzalém představuje duchovní Matku, totiž Boha Matku. Pavel dále mluvil o těch, kdo věří v Jeruzalém Matku, jako o „potomstvu zaslíbení“. Boží zaslíbení je věčný život (1J 2,25). Svatí, kteří obdrží požehnání věčného života, mají nejen duchovního Otce (Mt 6,9), ale také duchovní Matku. Pochopme více o existenci Boha Matky, realitě Jeruzaléma.
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. …“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Gn 1,26–27
Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi a stvořil člověka. Zde se Bůh nevyjadřuje v jednotném čísle jako „já“, ale v množném čísle jako „my“. Navíc Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a poté byli stvořeni muž a žena. To znamená, že i v Božím obrazu je zahrnut mužský i ženský obraz. Až dosud ti, kdo věří v Boha, znali Boha a označovali ho jako „Otce“, za předpokladu, že existuje pouze mužský obraz Boha. Když se však podíváme do Bible, je zřejmé, že existuje nejen Bůh mužského obrazu, ale také Bůh ženského obrazu, „Matka“.
Jeruzalém Matka, která nám dává věčný život
Takto je skutečností Jeruzaléma, který je v Bibli vyjádřen jako místo spásy, Bůh Matka. Jaké konkrétní spojení tedy existuje mezi spasením a Bohem Matkou?
Bůh stvořil všechny věci svou vůlí a umožnil nám objevit jeho přítomnost a božskou přirozenost skrze všechno, co stvořil (Zj 4,11; Ř 1,18–20). Uvažujme o životě mezi nesčetnými věcmi, které Bůh stvořil. Nespočet živých bytostí na světě dědí svůj život jak po otci, tak po matce. Zatímco otec je nepochybně nezbytný, akt početí a porodu dětí provádí převážně matka.
Co to znamená, že Bůh chtěl, aby matka sehrála klíčovou roli při zrození života? To ukazuje, že stejně jako je život dán skrze matku, bude věčný život zaslíbený Bohem lidstvu také poskytnut skrze duchovní Matku. Jedině skrze Boha Matku člověk dostává věčný život, tedy spásu. Tato skutečnost je patrná již při stvoření prvních lidských bytostí, Adama a Evy, stvořených k obrazu Božímu. Adam, první člověk stvořený k obrazu Božímu, představuje Ježíše Krista, který má přijít na tuto zem.
Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít. Ř 5,14
Podle biblického učení o Svaté trojici je Bůh Syn, Ježíš, stejné podstaty jako Bůh Otec, Jehova (Iz 9,5). Jinými slovy, Ježíš je ve své podstatě Bůh Otec. Jestliže Adam představuje Boha Otce, který má přijít, pak Adamova žena Eva představuje Boha Matku, která má přijít.
Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. Gn 3,20
„Eva“ v hebrejštině znamená život. Důvodem pro pojmenování první ženy stvořené k obrazu Božímu „Eva“ neboli život je to, že ženy jako matky hrají zásadní roli při dávání života svým dětem. Biblický odkaz, který popisuje Evu jako „matku všech živých“, poukazuje na skutečnost, že věčný život je nakonec dán skrze Boha Matku.
Jeruzalém Matka se zjevuje v posledních dnech
V Bibli je zaznamenáno načasování zjevení Boha Matky, která dává věčný život. Před dvěma tisíci lety Ježíš opakovaně říkal svým učedníkům: „Vzkřísím je v poslední den“, což znamená, že jim dá život v poslední den (J 6,39.40.44.54). I když Ježíš, Spasitel, mohl v té době dát život, proč tento úkol odložil až na poslední den? Důvodem je, že proroctví předpovídá zjevení se Boha Matky, která dává věčný život v posledních dnech.
Tato prozřetelnost je také zjevena v proroctví o stvoření. Šestidenní stvoření je proroctví o 6 000letém díle vykoupení Stvoření Evy šestého dne, posledního dne stvoření, je proroctví o zjevení Boha Matky na konci díla vykoupení. Protože věčný život, který Bůh zaslíbil svatým, bude nakonec dán skrze Boha Matku, Ježíš zdůraznil, že život bude dán v posledních dnech, kdy se Bůh Matka zjeví.
Prozkoumejme přímé proroctví o Bohu Matce, která se zjeví v posledních dnech.
Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila … Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu. …“ Zj 19,7–9
Je psáno, že přišel den svatby Beránkovy a že se jeho choť připravila. Protože se při svém prvním příchodu zjevil pouze Beránek, Ježíš Kristus, není toto prohlášení proroctví o prvním příchodu Ježíše, ale o jeho druhém příchodu. Choť Beránka se zjevuje, když Ježíš přijde znovu, což se děje v posledních dnech. Apoštol Jan také zaznamenal, kdo je choť Beránkova.
A přistoupil jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm nádob a v nich připraveno sedm posledních pohrom, a řekl mi: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“ … ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, Zj 21,9–10
Anděl řekl, že ukáže nevěstu, choť Beránka, a ukázal „svaté město, Jeruzalém, sestupující z nebe“. Nevěsta, choť Beránkova je tedy představována jako nebeský Jeruzalém. Apoštol Pavel objasňuje, že nebeský Jeruzalém je „naší matkou“ a o svatých, kteří budou spaseni, mluví jako o „potomstvu zaslíbení“ a „dětech svobodné ženy“ (Ga 4,26–31). Jasně svědčí, že svatí, kteří dostali zaslíbení věčného života, mají nebeský Jeruzalém Matku, která je svobodná.
Starozákonní proroci prorokovali, že Jeruzalém bude zdrojem útěchy, stejně jako matka utěšuje své děti, poskytne útočiště klidu a míru a nakonec se stane zdrojem vody života. Jeruzalém viděný očima proroků není nikdo jiný než Bůh Matka. V současné době není místem, kde bychom měli hledat spásu, pozemský Jeruzalém, ale nebeský Jeruzalém, náš Bůh Matka.
