Matouš 22 zaznamenává podobenství o svatební hostině, kterou učil Ježíš. V tomto podobenství se objevuje ženich a hosté, ale nevěsta, která je hlavní postavou svatební hostiny, se neobjevila. Nevěsta, která se neobjevila v době Ježíšova prvního příchodu, se objevuje v proroctví knihy Zjevení Janovo. Nevěsta je Bůh Matka, nebeský Jeruzalém, který se má zjevit s Bohem Otcem, který je podruhé příchozím Ježíšem a Beránkem, v posledních dnech. Bible nám říká, že ti, kdo v posledních dnech přijmou Boha Otce a Boha Matku, ženicha a nevěstu na nebeské svatební hostině, obdrží požehnání vody života, tedy věčného života.
Nevěsta z podobenství o svatební hostině, která se neobjevila při prvním příchodu
Ježíš přirovnal naše spasení a náš vstup do nebe k pozvání na svatební hostinu. Existuje důležitý důvod, proč mezi mnoha hostinami zmínil konkrétně svatební hostinu.
A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. … Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.“ Mt 22,1–10
Kdo by měl být na svatební hostině? Aby se svatba mohla uskutečnit, musí tam být ženich a nevěsta a hostiny se musí zúčastnit mnoho hostů. Jinými slovy, základními prvky svatební hostiny jsou ženich, nevěsta a hosté.
V podobenství v Matoušovi 22 vidíme ženicha, králova syna. Králův syn odkazuje na Ježíše, který přišel jako Syn Boží. Dále jsou tu pozvaní hosté, což odkazuje na svaté, kteří přijali Ježíše a jdou do nebe. V podobenství o svatební hostině vidíme ženicha a hosty.
Jenže nevěsta, která by měla být hlavní postavou svatební hostiny, se neobjevila. Bez nevěsty nemůže být svatební hostina. Proč se tedy Ježíš nezmínil o nevěstě? Je to proto, že na svatební hostině v nebi není žádná nevěsta? Ne. Je to proto, že v době Ježíšova prvního příchodu před dvěma tisíci lety ještě nebyl čas, aby se nevěsta objevila.
Nevěsta v podobenství o svatební hostině se objevuje v posledních dnech
Kdy se tedy nevěsta v podobenství o svatební hostině objeví? Bible prorokuje, že se nevěsta objeví, až Ježíš přijde podruhé, tedy v posledních dnech.
„Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ A řekl mi: „Toto jsou pravá slova Boží.“ Zj 19,7–9
Spolu se ženichem, Beránkem, se na svatební hostině objevuje jeho nevěsta, choť Beránkova, která nebyla přítomna při jeho prvním příchodu. A pak jsou tu pozvaní, hosté. Tímto způsobem na nebeské svatební hostině nejsou jen ženich a hosté, ale je tam i nevěsta. Proto Ježíš přirovnal mezi mnoha druhy hostin naši spásu a vstup do nebe ke vstupu na svatební hostinu. Ježíšův záměr oznámit existenci nevěsty byl odhalen před dvěma tisíci lety.
Kdo je tedy Beránek, ženich, v proroctví ve Zjevení Janovo 19? V Bibli je Ježíš označován jako Beránek (J 1,29) a Beránek zde odkazuje na podruhé příchozího Ježíše. Je to proto, že se objevil s nevěstou na rozdíl od svého prvního příchodu. A ti, kdo jsou pozváni, tedy hosté, jsou svatí, kteří obdrží požehnání věčného života. Kdo je tedy nevěsta, choť Beránkova, která se objeví při jeho druhém příchodu?
A přistoupil jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm nádob a v nich připraveno sedm posledních pohrom, a řekl mi: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“ Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, Zj 21,9–10
Anděl řekl apoštolu Janovi, že mu ukáže nevěstu, choť Beránkovu, a pak mu ukázal Jeruzalém sestupující z nebe. To neznamená, že nevěsta je město. Stejně jako ženich na nebeské svatební hostině v knize Zjevení Janovo není skutečným zvířetem, protože je zobrazen jako beránek, nevěsta není skutečným městem, ale je symbolizována jako nebeské město Jeruzalém. Koho v Bibli představuje nebeský Jeruzalém?
„Ale budoucí (hořejší) Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka.“ Ga 4,26
Hořejší Jeruzalém, tedy ten v nebi, je naše Matka. Proto proroctví o zjevení nevěsty v knize Zjevení Janovo ukazuje, že Bůh Matka, která je v nebi, se objeví na zemi. Proto je nevěsta popisována jako Jeruzalém sestupující z nebe.
Beránek je Bůh Otec a jeho nevěsta je Jeruzalém Matka. Bůh Otec, který je Beránek a podruhé příchozí Ježíš, a Bůh Matka, která je nevěsta, se zjevují a zvou svaté na nebeskou svatební hostinu. Pokud jde o zjevení Boha Otce a Boha Matky, Zjevení Janovo 22 dosvědčuje, že Duch a Nevěsta se objeví společně v posledních dnech.
A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. Zj 22,17
Účelem zjevení Ducha svatého a Nevěsty je dát vodu života, to jest věčný život. Proto Bible říká: „Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu“ (Zj 19,9). Abychom získali věčný život, musíme přijmout nejen Boha Otce, ale i Boha Matku. Jen tak se můžeme stát hosty na svatební hostině, přijmout vodu života a být požehnáni vstupem do věčného království nebeského (Zj 19,9).
Pramen vody života v posledních dnech, Bůh Matka
Bible tedy prorokuje, že Duch a Nevěsta, kteří jsou Bohem Otcem a Bohem Matkou, se objeví, až Ježíš přijde podruhé. Mnoho křesťanů však věří, že čas Ježíšova druhého příchodu bude dnem posledního soudu. To je však odlišné od Ježíšova učení.
„A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ L 21,27–28
Zde se „vy“ vztahuje na svaté, kteří již přijali Krista, stejně jako učedníci. Proto „vaše vykoupení“ znamená den posledního soudu, kdy svatí vstoupí do nebe (2P(t) 3,12–13; Ef 4,30). Ale Ježíš řekl, že přijde znovu ne v den posledního soudu, ale až ten den bude „blízko“. Proto se Ježíš, Beránek, zjeví jako první v posledních dnech, když se blíží poslední soud, a v té době se také objeví nevěsta. V posledních dnech přijdou Beránek a jeho Choť, Duch a Nevěsta a pozvou žíznivé, aby přišli a přijali vodu života.
Starozákonní prorok Zacharjáš také prorokoval o nevěstě, která v posledních dnech dá vodu života.
„V onen den poplynou z Jeruzaléma živé vody, polovina k moři východnímu, polovina k západnímu, v létě jako v zimě.“ Za 14,8
Kniha Zjevení Janovo svědčí o nevěstě připodobněné k nebeskému Jeruzalému, která dává vodu života, a prorok Zacharjáš mluví o živé vodě vytékající z Jeruzaléma. To znamená, že Jeruzalém v Zacharjáši 14 představuje nevěstu v knize Zjevení Janovo, tedy nebeskou Matku. Prorok Zacharjáš opakovaně prorokoval, že všechny národy přijdou k Jeruzalému, zdroji živé vody, a že ti, kteří to neudělají, zastihne neštěstí.
Všichni pak, kdo zbyli ze všech pronárodů, které vytáhly proti Jeruzalému, budou každoročně putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili slavnost stánků. Jestliže některá z čeledí země nebude putovat do Jeruzaléma a klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostaví se jim déšť. Jestliže nebude putovat a nepřijde egyptská čeleď, ani jí se nedostaví déšť. Utrpí porážku, kterou připraví Hospodin pronárodům, jež nebudou putovat, aby slavily slavnost stánků. Za 14,16–18
„Jehova postaví Jeruzalém“
Lidstvo ani nevědělo, že se zjevila Bůh Matka, natož že existuje nebeská Matka. Kdo nám tedy řekne o naší nebeské Matce?
Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu! Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv. Iz 62,6–7
Jeruzalém, který se má stát chválou země, je proroctvím o nebeském Jeruzalémě, který je naší Matkou. Ale Bůh Jehova, nebeský Otec, řekl, že ustanoví nebeskou Matku. Bůh také zjevil tuto vůli prostřednictvím Adama a Evy v První Mojžíšově.
„Člověk (Adam) zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Gn 2,23
Adam ukázal na Evu a svědčil: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla,“ a řekl, že jsou jedním tělem. Své ženě dal také jméno, které doslova znamená život.
„Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.“ Gn 3,20
Jméno „Eva“ znamená v hebrejštině život. Kdo dal ženě jméno Eva, které znamená život? Byl to Adam. Biblická historie Adama a Evy není jen minulostí, která byla zaznamenána svévolně. V Bibli Adam a Eva, kteří byli stvořeni k obrazu a podobě Boží, symbolizují Boha Otce a Matku Boha, kteří přijdou později (Ř 5,14). Historie stvoření Adama a Evy šestého dne těsně před sedmým dnem odpočinku znamená, že v době, kdy se blíží věčný odpočinek, se objeví podruhé příchozí Kristus, tedy nebeský Otec, reprezentovaný Adamem, a nebeská Matka. A historie svědectví Adama o Evě je proroctvím o tom, že nebeský Otec osobně vydá svědectví o nebeské Matce, která je reprezentována Evou.
Podle všech těchto proroctví svědčil Duch svatý, nebeský Otec Ansanghong, o nebeské Matce, Nevěstě, v tomto věku. A řekl nám, že musíme věřit v nebeskou Matku a následovat ji, abychom získali věčný život. Proto jedině přijmutím nebeské Matky, kterou nám osobně zjevil nebeský Otec, můžeme získat požehnání věčného života a jít do nebe.
