Evangelium přichází s těžkostmi. Stejně jako je velmi náročné porodit a vychovávat dítě, náročným úkolem je i záchrana duše, tedy dílo evangelia. Nicméně díky svému pozitivnímu výsledku je evangelium často popisováno jako požehnaná výzva.
Proces znovuzrození jako Boží lid zahrnuje značnou bolest. Protože všichni lidé sestoupili z nebe kvůli svým těžkým hříchům, nelze skvrny hříchů odstranit bez bolesti. Když člověk zažije bolest z očištění od hříchů, může se změnit k obrazu Božímu a vstoupit do království nebeského. Přestože jde o oboustranně výhodný vztah, kde se obě strany navzájem podporují v růstu, občas se objeví neshody kvůli rozdílům v názorech.
Bůh nám dal pokyn, abychom „měli stejné smýšlení jako Kristus“ a „proměnili své srdce srdcem Kristovým“. Abychom spasili duše, musíme se změnit ze sobeckého smýšlení, kdy pociťujeme úlevu pouze tehdy, když jsou naše názory akceptovány, k sebeobětavému postoji, jaký má Bůh. Jak je Bůh potěšen, když je Boží lid sjednocen! Bůh slibuje požehnání a věčný život těm, kdo jsou sjednoceni (Ž 133,1–3). S touhou jít do nebe jsme až do dnešního dne věnovali svá srdce, mysl a úsilí zachraňování duší. Takže bychom se měli sjednotit.
Mezi lidmi jsou lidé s osobností jako láhev coly a osobností jako láhev s vodou. Láhev coly, když se s ní zatřese, vytryskne a postříká ty, kteří jsou poblíž. Naproti tomu láhev s vodou, i když se s ní zatřese, nevytváří bubliny ani neobtěžuje ostatní. Nepřijímejme ukvapenou a netrpělivou osobnost jako cola, ale pěstujme spíše klidnou a vyrovnanou povahu jako voda.
V nás společně existuje hříšná povaha, která nemůže odolat impulsům, což vede k hněvu a vytváření neshod, spolu s Božím Duchem svatým. Musíme žít podle Ducha svatého (Ga 5,13–26). I když někdo zraní vaše city, prosím, odpusťte mu se sloužícím srdcem. Když považujete druhé za lepší než sami sebe, můžete jim sloužit. Bůh řekl: „Jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec“ (Mt 6,14). Protože Bůh řekl, že se člověk musí znovu narodit, aby mohl spatřit nebe, abychom mohli jít do nebe, musíme se vzdát pozemských tužeb a následovat Ducha svatého a přeměnit se z dispozice nesouladu do harmonie a jednoty.
Bůh vás může postavit vedle člena, který vás neustále obtěžuje, jen aby viděl, jestli jste velká nádoba. Pokud jsou tam jen ti, kteří se o vás dobře starají, není šance, abyste se zformovali do velké nádoby. Když se navzájem tolerujete a zahrnujete se láskou i v těžkých časech, stáváte se nádobami jako nebeské královské kněžstvo.
Jsme jedno tělo. V jednom těle s Kristem jako hlavou jsou údy, které hrají role nosu, uší, obočí, rukou a nohou, ale všechny jsou vzácnými částmi (1K 12,12–27). Není třeba se na nikoho dívat svrchu a není třeba říkat: „Jsem nadřazený.“ Bůh si cení i pokorných nohou a říká: „Jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.“ (Ř 10,13–15: BKR).
I když je člověk rozzlobený, měl by mít trpělivost a vytrvat a nejprve si myslet: „Shledá nebeský Otec mé chování příjemné nebo znepokojivé?“ Aby nás proměnil z hříšných bytostí v krásnou Boží podobu, přišel na tuto zem. Když přijmeme obětavé srdce Krista, který, ačkoliv byl Bohem, přijal podobu služebníka a stal se člověkem, můžeme být sjednoceni a vstoupit do nebe.
Jsme spojeni a vestavěni do nebeského duchovního chrámu vůlí Ducha svatého (Ef 2,19–22). Bůh nám říká, abychom se sjednotili a přišli do nebe, takže je nezbytné, abychom se neodmítli sjednotit. Když se naše povaha krásně promění, staneme se podobou úplného anděla. Vzhledem k tomu, že Bůh promění hříšnou povahu svých dětí, aby byla jako jeho slavné tělo (F(p) 3,17–21), doufám, že se spojíme, jak je hodno Božích dětí a budeme dobrými skutky sloužit jako dobrý příklad.
