Při rozhovoru s našimi členy Sionu je zřejmé, že mají společné přání. Přejí si oplývat láskou, nést hojné ovoce evangelia a proměnit se do krásné podoby, a neustále touží po království nebeském. Protože Bůh je láska, jeho děti se také vyznačují láskou, která nejen touží po tom, co je pro ně dobré, ale hledá to, co přináší štěstí všem.
Děti se podobají svým rodičům. Boží děti se musí znovuzrodit do lásky tím, že se budou podobat Bohu (1J 4,7–8; J 3,3). Za děti, které se dopustily hříchů zasluhujících smrt v nebi a byly předurčeny k věčné smrti, Bůh obětoval svůj vlastní život a zemřel místo nás. Vzácná Boží krev, která nám dává život svým usmířením, je tou největší láskou, která nám byla dána. Protože jsme poznali tuto lásku, věříme v Boha, následujeme ho a jdeme do nebe.
Když jsme od Boha dostali největší lásku, co víc si můžeme přát? Bůh řekl: „Jak jsem já miloval vás, tak se i vy musíte navzájem milovat“ (J 13,34). To znamená, že protože nás Bůh miloval a dal nám věčný život, neměli bychom se snažit lásku pouze přijímat, ale lásku dávat. Když dáváme a bereme ohled jeden na druhého, přichází k nám radost a nepodlehneme pokušení. Láska zvažuje, zda slova, která vyslovíme, způsobí druhému radost, štěstí nebo nějaké zranění. Než jsme uvěřili v Boha, mluvili a jednali jsme, jak jsme chtěli, a dělali jsme věci po svém. Nyní však musíme uvažovat o druhých před sebou a následovat Boží slovo. Milovat jeden druhého je proces znovuzrození.
Abychom byli znovuzrozeni, musíme přijmout dobré a krásné srdce Krista, který se modlil za hříšníky a přinášel oběti za nás pro naši spásu. Láska je trpělivá a něžná. Láska není hrdá a hrubá. Láska nehledá náš vlastní prospěch, ale myslí především na druhé (1K 13,4–7). V každém ohledu, včetně slov a činů, bychom měli být solí a světlem světa, hodni Božích synů a dcer.
Přeměna ze sobeckého srdce na milující je náročná. Když však uděláme tuto obtížnou věc, získáme mnoho požehnání. Apoštol Pavel řekl: „Každý den čelím smrti.“ Neznamená to fyzickou smrt, ale každodenní zabíjení pýchy a světských tužeb. Pouze když v nás zemře hříšná přirozenost, může v nás Kristus působit a skrze nás může být druhým rozdávána láska.
Sdílíme pravou lásku, která dává lidem věčný život prostřednictvím Paschy. Abychom tuto lásku mohli dodat, potřebujeme mít krásné srdce, zapojit se do soucitných činů, používat dobrá slova a prokazovat laskavost našim bližním v nouzi. Prosím, uveďte to do praxe! Láska a dávání se stanou zvyky, když je praktikujete. Když se modlíte a praktikujete to, Bůh rozpozná vaše úsilí a promění vás, abyste byli krásnými Božími dětmi.
Naši práci pro evangelium často provázejí těžkosti. Tyto obtíže jsou však považovány za prospěšné utrpení, protože nás nakonec vedou k přijetí slávy v nebi. Jména těch, kteří trpí, zatímco dělají dobré skutky, jasně září. Ti, kteří jdou do Samaří a až na konec země, aby našli ztracené a šířili evangelium, jsou aktivisté za duchovní nezávislost, kteří obnoví království nebeské. Jak krásné jsou nohy těch, kteří jdou zachránit ty předurčené k smrti? Jak moc Bůh miluje ty, kteří se ujmou úkolu vést duši určenou k trestu v pekle, aby dosáhla nebe? Proto Bůh řekl, že z nich učiní královské kněžstvo.
V království nebeském, kde vždy dochází k novému stvoření, se nikdy nebudete nudit, i když budete žít věčně. Snažte se vstoupit do nebe, kde budete stolovat s Bohem u jednoho stolu uprostřed probíhající oslavy v galaxiích. Pokud uvěříte Božímu slovu a uvedete ho do praxe, můžete se znovuzrodit. Děti Sionu, doufám, že najdete všechny naše ztracené členy nebeské rodiny, povedete je ke znovuzrození a společně vstoupíte do království nebeského.
