Členové Sionu, kteří pracují společně a sjednocují se, nyní přinášejí hojné ovoce evangelia po celém světě. Myslím, že nám Otec dal dobré výsledky, protože jsme si pomáhali a praktikovali lásku, která se Otci líbí.
Když se někdo zeptal: „Co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Ježíš odpověděl podobenstvím o milosrdném Samařanovi. V podobenství kněz a levita potkali na cestě umírajícího muže, ale rozhodli se projít kolem. Naopak, Samařan narazil na stejnou scénu na své cestě. Pohnut soucitem, se o něj bez váhání postaral. Kdo z těchto tří zdědí věčný život? Milosrdný Samařan (L 10,25–37).
Prokazování milosrdenství ostatním je zásadní. Dokonce i kněz a levita, kteří jen prošli kolem, byli lidé, kteří důkladně dodržovali Boží přikázání. Když hluboce prozkoumáme Boží přikázání, objevíme v nich lásku. Jelikož však kněz a levita pouze povrchně dodržovali Boží přikázání, chyběla jim láska. Bible tedy říká, že ačkoli víra a naděje jsou zásadní, největší je láska a že láska je naplněním zákona (1K 13,13; Ř 13,8–10).
Bůh Otec také přišel na tuto zem, protože se nad námi slitoval. Protože se Bůh, který je nesmrtelný, slitoval nad dušemi, které se dopustily hříchů v nebi a byly určeny do pekla, přišel k nám v těle, v oděvu trnů a byl ukřižován, aby odčinil naše hříchy. Stejně tak bychom měli rozvíjet soucit s členy naší rodiny Sionu. Bez soucitu už nemůžeme považovat členy naší rodiny Sionu za milé a kázání je také omezováno. Když cítíme lítost, staráme se o umírající duše, jdeme k nim a staráme se o ně. Pokud nejsme soucitní, můžeme mluvit nebo jednat bezmyšlenkovitě a způsobit bolest, ale pokud jsme soucitní, zdržíme se mluvení slov, která mohou ublížit ostatním, s obavou o jejich bolest. To je láska.
Otec řekl: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (J 13,34). Láska, kterou nám Otec daruje, je obětavá, neboť se sám obětoval, aby nás zachránil. Duše můžeme spasit pouze tehdy, když si svých bratrů a sester vážíme a milujeme je jako sebe samé stejně jako Otec. Bůh si přeje znalost Boha a jeho lásky více než oběť a touží po milosrdenství a laskavosti (Oz 6,6). Pokud znáte Boha, naučíte se lásce od Boha. Je psáno: „Kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ Větší než láska, která vydá své tělo ke upálení, je láska, která přináší požehnání věčného života a vezme vás do nebe. Tato láska je trpělivá, laskavá a vydrží všechno (1K 13,1–7).
V dnešní době dochází k mnoha katastrofám, lidé mají těžké časy a žijí uprostřed nejrůznějších potíží. Každý touží po nebi, kde je věčný život, žádný smutek ani bolest, jen radost. Protože však neznají pravdu, která nás vede do nebe, nemohou tam jít. Proto prožívají hlad po slyšení slova a žízeň po Boží lásce (Am 8,11–13). Musíme jim pilně kázat Paschu, která obsahuje požehnání věčného života, a musíme to dělat se srdcem soucitu. Nesmíme přestat jen u kázání, ale musíme se o ně s láskou starat, dokud jejich víra neporoste k tomu, aby jednali podle Božího slova. Abychom se postavili proti ďáblovým plánům, musíme si vždy obléci plnou Boží zbroj a naši rodinní příslušníci si také musí obléci plnou Boží zbroj (Ef 6,10–17). Abychom toho dosáhli, musíme se pevně držet Božího slova (1Tm 6,3–6). Není láska, touha duchovně nasytit byť jen jednu duši a zachránit ji?
Co musíme udělat, abychom zdědili věčný život? Budeme-li slavit Paschu, získáme věčný život a Pascha je Bůh, který je život a láska. Stejně jako nás Bůh vedl s milosrdenstvím a láskou, snažme se také zachraňovat duše tím, že se staneme láskou. Šiřme požehnání věčného života, Paschu, a prokažme milosrdenství. Pokud se smilujeme a budeme se o každou duši starat s vřelým srdcem lásky jako milosrdný Samařan, ovoce evangelia bude hojně neseno z emocí v našich srdcích. Děkujme Otci za to, že nás zachránil a učinil z nás pracovníky evangelia, a dokončeme evangelium království s láskou a jednotou. S pevnou vírou, že Otec splní své sliby, praktikujme Boží slova a přijměme hojná požehnání. Doufám, že se vám dostane mnoha odměn a zářivých korun v království nebeském.
