Každý chce být povýšen. Často je důvodem, proč si navzájem ubližujeme a vytváříme neshody, to, že se navzájem nevyvyšujeme.
Bůh chce, abychom byli světlem světa a abychom od něj obdrželi mnoho lásky, a tak nás učí pokoře. Jako Král nebes a Nejvyšší Bůh není třeba, aby byl pokorný, ale přišel na tuto zem v těle jako obyčejný člověk, projevil mírnost a pokoru a osobně nás naučil pokoře, když řekl: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce“ (Mt 11,28–29). A učí nás, abychom byli během našeho pozemského života pokorní a slibuje, že nás povýší, až přijde čas (1P(t) 5,6).
Myslíte si, že nám Bůh říká, abychom byli pokorní, protože nachází radost v tom, že se jeho děti pokořují? Pokora je proces, kterým nás Bůh vede, aby nás povýšil v nebi. Budeme-li pokorní, dostaneme čest a lásku, a budeme-li se Boha bát s pokorou, dostaneme slávu, bohatství a život (Př 15,33; 22,4).
Všechny boje a zlé věci vznikají z nedostatku pokory. Arogantní lidé neposlouchají ostatní. Myslí jen na svůj prospěch a věří, že jen oni mají pravdu. Protože nemůžeme jít do nebe, dokud se znovu nenarodíme, Bůh sám přišel a nakrmil nás svým spravedlivým tělem a krví, čímž nás proměnil v jeho krásnou přirozenost (J 3,3). Spojeni s Bohem, musíme v pokoře považovat ostatní za lepší než sebe a starat se nejen o sebe, ale i o ostaní (F(p) 2,2–9).
Bůh zachraňuje pokorné a slyší jejich modlitby (Jb 22,29; Ž 10,17). Abychom mohli nést ovoce lásky, musíme být pokorní. Bez pokory nemůže být láska. Všichni lidé jsou předurčeni zemřít kvůli hříchu, ale Bůh se stal beránkem Paschy a prolil svou krev místo nás, aby zaplatil za všechny naše hříchy, abychom mohli získat věčný život. Proto největší láskou je povzbuzovat lidi, aby dodržovali Paschu a přijali věčný život. Bůh nám tedy řekl, abychom tuto lásku sdíleli. Tuto lásku můžeme sdílet, když jsme pokorní.
Apoštol Pavel byl ve své době člověkem s nejlepšími podmínkami, včetně římského občanství, které lidé záviděli, stejně jako v oblasti vzdělání, bohatství, moci a cti. Když však přijal Boží povolání a začal kázat evangelium, opustil svou pýchu a kázal s pokorou a slzami (Sk 20,17–20). Přestože mu byla zima, byl nahý, hladový a bitý, znal hodnotu nebe a nepovažoval utrpení za utrpení, ale staral se pouze o církev a svaté.
Stejně jako Bůh přišel na tuto zemi a byl pronásledován při kázání evangelia, musíme i my, Boží dědicové, na této zemi pokorně přijmout utrpení (Ř 8,16–18). Ti, kteří dostávají ocenění, vždy pracují více než ostatní. I v evangeliu ti, kdo tvrdě pracují jako Pavel, půjdou do nebe a obdrží velké odměny.
Biblické postavy zvítězily pokorou a mnoho ztratily kvůli pýše. Poté, co byl Saul povolán Bohem a stal se králem Izraele, zapomněl nejprve na pokorné srdce, které měl, a dopustil se hříchu neuposlechnutí Božích slov. Bůh litoval, že ho učinil králem, a odvrátil se od něj (1S 15,10–19). V důsledku toho byl Saul posedlý zlým duchem a trůn přešel na pokorného Davida.
Důvod, proč jsou takové případy popsány v Bibli, je ten, aby nám ukázaly Boží zaslíbení: „Nepanujte svatým, ale služte jim pokorně. Budete-li jim sloužit, budete povýšeni v nebi.“ Když půjdeme do nebe, poté co budeme proměněni k obrazu Boží slávy, Bůh nás povýší a učiní z nás „královské kněžstvo“ (F(p) 3,20–21; 1P(t) 2,9). Služme pokorně mnoha lidem a šiřme slovo lásky v tomto světě, kde láska vychladla. Doufám tedy, že se stanete dětmi Sionu, které budou chváleny lidmi světa jako synové a dcery Boží a které vzdají velkou slávu Bohu Ansanghong.
