Boží proroctví se rychle naplňují. Bible říká, že musíme rozlišovat věk pozorováním toho, co se děje ve světě, a s naléhavostí běžet k nebeskému království (L 12,54–57). Čtení a naslouchání prorockých slov je důležité, ale nejdůležitější je jejich zachovávání (Zj 1,3). Budeme-li zachovávat a dělat, co Bůh říká, budeme požehnáni (Dt 28,1–14).
Bible nás nabádá, abychom se měli na pozoru a bděli, a přirovnává příchod Syna člověka ke dnům Noemovým (Mt 24,37–44). V době Noema byli lidé tak zlí a vzpurní, že Bůh ničemné zničil a zachránil pouze Noemovu rodinu. Když Bůh řekl Noemovi, aby postavil archu a vešel do ní s lidmi a zvířaty, protože sešle dostatek deště, aby pokryl zemi, Noe s vírou uposlechl a on i jeho rodina byli zachráněni.
Kdykoli dojde k potížím nebo zkáze, Otec nám ukazuje, kam máme uniknout. Když byly Sodoma a Gomora tak ničemné, že je Bůh chtěl zničit ohněm, Lot a jeho dcery uprchli do města Sóar podle pokynů anděla. Podobně před zničením Jeruzaléma Bůh prorokoval o jeho pádu, ale nabídl spásu těm, kteří uvěřili jeho slovu a přemístili se do města Pella, čímž zajistil jejich přežití.
Nyní, ve věku Ducha svatého, je nám řečeno, abychom utekli do Sionu. V Sionu je všemohoucí Bůh, který nás chrání a stává se naším útočištěm, takže se nemáme čeho bát, ani když dojde ke katastrofě (Iz 33,20–24; Jr 4,5–6; Ž 32,7; 91,7–10). Bible nás ujišťuje, že ani oheň, ani voda nám neublíží, protože Bůh slibuje, že nás ochrání ve všech obtížích (Iz 43,1–3). Šadrak, Méšak a Abednego byli vhozeni do ohnivé pece, protože odmítli uctívat zlatou sochu, ale díky Boží ochraně jim nebyl spálen jediný vlas na hlavě a jejich šaty nebyly ožehnuty (Da 3,14–30). Podobně, když Izraelité, kteří slavili Paschu, překročili Rudé moře a řeku Jordán, Bůh je bezpečně vedl do země Kanaán.
Až přijde den hořící jako pec, ti, kdo se bojí Božího jména, budou uzdraveni na paprscích a budou poskakovat jako vykrmení býčci (Mal 3,19–20). Když se svaté tělo a krev Boží dostanou do nás skrze Paschu, pohromy utečou při setkání s Božím tělem a krví. Musíme vzývat jméno Boha, který nám dovolil slavit Paschu. Ve věku Otce byli spaseni ti, kdo vzývali jméno Jehova, a ve věku Syna byli spaseni ti, kdo vzývali jméno Ježíš. Nyní bude spasen každý, kdo bude vzývat jméno Ansanghong (Ř 10,13–15).
Musíme dát lidem světa vědět, kam se mají obrátit, než dojde ke katastrofě (2P(t) 3,6–14). Tím, že je budeme vést k vzývaní jména Krista Ansanghonga, který je mezi námi, bychom je měli vést ke spáse. Naše smrtelnost podtrhuje naléhavost Boží ochrany, protože nikdy nevíme, kdy skončí náš čas na zemi. Když kážeme slova Boží, bude žít jak ten, kdo je slyší a rozumí jim, tak ten, kdo je káže (Ez 3,17–21).
Je mnoho těch, kteří zvítězili ve jménu Boha. David jako mladík projevoval neochvějnou víru, když čelil hrozivému Goliášovi. Když David řekl: „Já jdu ve jménu Hospodina“ a hodil kamenem, Bůh viděl Davidovu víru a dovolil, aby kámen udeřil Goliáše do čela (1S 17,32–50).
Protože Bůh je s námi, nemáme se čeho bát. Sdílejme s radostí toto vzácné slovo života. Krásné jsou nohy těch, kteří přinášejí radostnou zvěst, a ústa, která přinášejí dobré zprávy. Mějme tak krásná ústa a krásné nohy. Protože Bůh řekl, abychom se nechlubili zítřkem, urychleně veďme ubohé duše k pokání a do Sionu, abychom se stali dětmi, které se líbí našemu Otci (Př 27,1; L 15,7). Doufám, že budeme pilně milovat své bližní a vést mnoho lidí na Boží stranu, aby naše jména navždy zářila jako hvězdy na nebi a obdrželi jsme mnoho požehnání.
