Otec jednou řekl: „Armáda se pohybuje za zvuku polnice a Boží děti se pohybují za zvuku proroctví.“ Dnes svět vysílá nespočet varování prostřednictvím médií a odborníků, kteří upozorňují na environmentální krize. V takové době musíme pozorně naslouchat Božím proroctvím, která předpovídala, že se tyto věci stanou, a zamyslet se nad tím, co bychom měli dělat.
Bible nám říká, že povstane národ proti národu a království proti království a že budou zemětřesení a různé pohromy (Mt 24,7–8). Když jsme svědky naplňování těchto proroctví, uvědomujeme si, že naším zbývajícím úkolem je pilně hledat zbývající členy nebeské rodiny a vést je k pokání. Prostřednictvím proroka Izajáše Bůh prorokoval: „Hle, Hospodin vyplení zemi a zpustoší ji, rozvrátí její tvářnos“ (Iz 24,1). Důvodem, proč tyto pohromy přicházejí na zemi, je to, že lidé porušili věčnou smlouvu (Iz 24,1–5). Jediný způsob, jak tyto duše zachránit, je skrze věčnou smlouvu – novou smlouvu. Nesmíme je nechat tam, kde jsou. Nyní je čas jim pomoci bez prodlení uprchnout do Sionu (Jr 4,5–6).
Když strážný uvidí přicházet zloděje a nezatroubí na poplach, co se stane? Jsme strážní, kteří mají troubit na poplach, když vidí přicházet pohromu. Musíme říci svým bližním, aby přišli do Sionu, do místa bezpečí. Kdysi jsme byli hříšníci umírající ve svých hříších, přesto nás Bůh zachránil skrze své vlastní tělo a krev. Snášel utrpení kříže a obětoval se, aby nám dal život. Podle příkladu Boha, který je láska, musíme i my pomáhat duším utíkat do Sionu a vést je k pokání. Naléhavě hlásejme: „Pojďte rychle do Sionu, do místa bezpečí.“ I když jsme jim to řekli dříve, lidé zapomenou, když něco slyší jen jednou. Musíme jim to říkat znovu a znovu, upřímně a z celého srdce. Ti, kdo vytrvale sdílejí toto poselství s upřímnou láskou, přinesou dobré ovoce.
Poselství můžeme sdílet jen tehdy, když máme lásku. Bez lásky nebudeme mluvit. Dobrý Samařan zachránil muže, který umíral na cestě, protože s ním měl soucit. Kněz a levita toho muže viděli, ale vyhnuli se mu. To ukazuje na nedostatek lásky. Když však Samařan uviděl muže zbitého a krvácejícího, byl pohnut soucitem. Skutečně dobrý člověk považuje bolest druhého za svou vlastní. Proto Samařan vedl zraněného muže, posadil ho na svého osla, zavezl ho do hostince, ošetřil mu rány a staral se o něj, dokud se neuzdravil (L 10,25–37). Staňme se všichni milosrdnými lidmi jako dobrý Samařan.
Protože nám bylo řečeno, abychom bděli (Mk 13,33–37), musíme se my, kteří jsme pracovníky nové smlouvy, ještě více věnovat kázání evangelia. Místo abychom říkali: „Udělám to zítra,“ jednejme pilně už dnes (Př 27,1). V této době pohrom je lékem Pascha. Otec nám také řekl: „Když se pohromy množí, učte o Pasše ještě více.“ Jediný způsob, jak tyto pohromy odvrátit, je skrze Boží tělo a krev. Pomáhejme lidem slavit Paschu– skrze kterou přijímáme Boží tělo a krev – a zachraňme tak mnoho životů. Je psáno, že ti, kdo vedou mnohé k Bohu, budou zářit jako hvězdy v nebeském království (Da 12,3).
Neměli bychom chodit tam, kde by nás něco mohlo otřást ve víře v Boha a bránit nám kázat evangelium. Bůh Adamovi přikázal, aby nejedl ze stromu poznání dobrého a zlého. Když se však přiblížil ze zvědavosti, nakonec z něj jedl. Pokud se přiblížíme, uvidíme, a když uvidíme, můžeme být pokoušeni. Proto je důležité ani jednou nejít a ani jednou se nedívat. Těm, kdo zachovávají Boží slovo, připravují se a dávají pokrm v pravý čas, Bůh svěří dědictví nebeského království (Mt 24,37–47). Součástí této přípravy je také pilně sdílet Paschu – cestu, jak uniknout katastrofám – a pomáhat druhým, aby ji slavili.
Nehledáme jen lidi, ale hledáme naši nebeskou rodinu. Když rodič ztratí dítě, zoufale ho hledají a volají jeho jméno, aniž by brali ohled na hlad nebo vyčerpání. Nehledají s polovičatým srdcem. A když konečně najdou ztracené dítě, jejich radost je nepopsatelná. Musíme mít stejné srdce pro evangelium. Než přijdou pohromy, veďme alespoň jednu duši ke spáse. Přiveďme mnohé k pokání a ruku v ruce vejděme všichni společně do nebeského království.
