Jak se říká, „požehnání v přestrojení“, když si myslíte, že je všechno v pořádku, objeví se těžkosti, když si myslíte, že jste šťastní, objeví se smutek. A takto člověk prožívá svůj život až do jeho konce – takový je běh světa. Každý chce stoupat vysoko a žít dobře, ale i když tvrdě pracuje, aby dosáhl vrcholu, tato moc a čest padají jako podzimní listí.
Sláva země je jako ranní mlha, která prchá a mizí, a jako pěna (Jk 4,14). Jediné místo, kde to, co jste získali, se stane vaším navždy a navěky, je království nebeské. Bůh řekl: „Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi,“ a „Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi břemeny, učte se a naleznete odpočinutí“ (Kol 3,2; Mt 11,28–29). Věci, které Bůh dává, jsou věčné. Život, který jsme obdrželi, je věčný a slib, že půjdeme do nebe a staneme se královskými kněžími, je také věčný. Nemáme snad nebeské království, kde není utrpení a kde se budeme těšit slávě na věky věků? Tohle je opravdu šťastné místo. Uvědomme si, jak jsme šťastní, že jsme vstoupili na místo slávy, které se nedá s ničím na tomto světě srovnat, a řekněme své rodině: „Zůstaňme silní, protože jdeme do nebe.“
Jak se říká, všichni lidé jsou jako tráva a veškerá krása je jako polní květ, život má chvíli krásně kvést a pak nevzhledně uvadnout. Tráva vadne a květy vadnou, ale slovo našeho Boha je navěky a nikdy nevadne (Iz 40,6–9; 1P(t) 1,23–25). V nebeském království není stárnutí. Mládí, štěstí a příběhy jsou věčné. Proto se proroci tolik snažili dostat do nebeského království. Věřme také v Boha a jistě jděme do nebeského království, kde je věčný život, který nikdy neuvadne, a věčná krása.
Když Šalomoun přinesl Bohu tisíc zápalných obětí a prosil o moudrost, aby mohl dobře vládnout lidu, Bůh tím byl pohnut a dal mu navíc i velké bohatství. Nikdo na této zemi se netěšil slávě jako Šalomoun. Protože se říká, že udělal všechno, co viděl, a měl všechno, co chtěl (Kaz 2,9-10). I Šalomoun řekl: „Všechno je pomíjivé“ (Kaz 1,2–6, 14–17). Také je nám přikázáno bát se Boha a zachovávat jeho přikázání (Kaz 12,12–13). Když je mnoho moudrosti, je více trápení, a když hodně vlastníte, také přichází více trápení. Ale když zachováváte Boží slovo, nebudou vás lákat touhy po věcech tohoto světa, a pomyšlení, že půjdete do nebe a budete tam šťastně žít, vás bude těšit, že ano. Nebeské království nemá utrpení a přetéká pouze radostí. Nebude žádné loučení a budeme spolu žít navždy a navěky. Do takového nebe se určitě vydáme.
Důvod, proč si průkopníci víry zachovali svou víru i přes mnoho útrap a mučednickou smrt, byl ten, aby obdrželi věčné město nebeského království (Žd 11,8–16). Když následujete a posloucháte Boží slovo, získáte město nebeského království. Protože Bůh přišel na tuto zem, aby hledal ztracené, i my dostáváme mnoho požehnání, pokud s Bohem kráčíme v díle hledání ztracených (L 19,10, J 13,15). Pokud budeme zachovávat a poslouchat Boží slovo, čekají na nás v nebeském království obrovské odměny (L 19,15–17, Zj 22,11–12). To požehnání nikdo nemůže vzít.
Tuto pravdu, kterou máme, nesmíme brát na lehkou váhu. Je psáno: „Kdo zachovává má přikázání, ten mě miluje“ (J 14,21). Bůh připravil krásné nebeské město pro ty, které miluje, jak je řečeno: „Co oko nevidělo, ucho neslyšelo a člověku na mysl nepřišlo“ (1K 2,9). Ačkoli Bible zaznamenává, že město je ozdobeno drahokamy, protože je lidé mají rádi, Otec ho zdobí krásnými věcmi, které se nedají srovnávat s drahokamy (Zj 21,19–21; 3,10–12). Milovaní, Bůh právě připravuje pro ty, kteří zachovávají jeho přikázání a přinášejí ovoce.
Když přivedete vyděšené lidi z tohoto zneklidněného světa do Sionu, aby tam nalezli útěchu, jak velké požehnání získáte? Díky Bohu, který uděluje věčná požehnání, a modlím se, abyste přivedli mnoho lidí na Boží stranu, aby vaše jména zářila navěky jako hvězdy v nebeském království.
