Kristus je hlavou a my jsme jeho tělem (1K 12,12–27). Stejně jako každá část těla dostává pokyny od hlavy, aby mohla žít a fungovat, i my musíme být vedeni Bohem, Duchem svatým, pokud chceme dosáhnout nebeského království. Byl to Duch svatý, kdo nám dal Den odpočinku, aby nám požehnal, a Paschu, aby nás ochránil před katastrofami a vedl nás k věčnému životu v nebi.
Podle zaslíbení jeho druhého příchodu, který přinese spásu (Žd 9,28), to byl Otec Ansanghong, kdo znovu přišel a učil nás nejzákladnějším pravdám pro zdědění věčného života. Každý pokyn, příkaz a žádost od Ducha svatého je sám o sobě životem. Proto Ducha v naší víře naprosto potřebujeme. Jako děti Boží bychom měli toužit po Duchu svatém a spoléhat se na něho, pokud chceme obdržet požehnání, v která doufáme.
Právě pod vedením Ducha se Filip přiblížil k etiopskému eunuchovi a dovedl ho ke křtu (Sk 8,26–39). Protože Filip celým srdcem přijal slova Ducha svatého a byl naplněn touhou zachraňovat duše, Duch svatý mu přikázal, aby se přiblížil k vozu. Stejně tak, když Pavel kázal, byl to Bůh, kdo otevřel Lydii srdce, aby přijala jeho poselství (Sk 16,6–14). Pavel vložil celé své srdce, mysl i duši do hlásání, že Ježíš je Kristus. Nejednal z vlastní vůle, ale pouze podle vedení Ducha svatého a proto všude, kam šel, přinášel hojné ovoce.
I my musíme následovat Boží vůli nad svou vlastní a vykonávat evangelijní dílo v souladu s vedením Ducha svatého. Přesto se občas posuneme vpřed bez modlitby, zanedbáváme Boží slovo nebo jednáme způsobem, který si Duch nepřeje. Když se to stane, můžeme přijít o duchovní požehnání, která jsou pro nás připravena. Bůh nás volá k jednotě, k péči jeden o druhého a k oslavě jeho jména. Pokud však ubližujeme členům naší rodiny v Sionu nebo mluvíme a jednáme nelaskavým způsobem, naše úsilí v evangelizaci může být bržděno, Bůh totiž neotevře srdce, když naše činy odporují jeho Duchu svatému. Pokud ignorujeme pokyny Krista, naší Hlavy, a odporujeme vedení Ducha svatého, nemůžeme očekávat, že přineseme ovoce.
Dokonce i sportovci, kteří se snaží získat zlatou medaili, dodržují přísnou disciplínu a řídí se každým pokynem svého trenéra. Stejně tak je Bůh naším trenérem a my jsme běžci v závodě do nebe. Běžeme podle jeho vůle a přijměme zlatou korunu věčného života (Zj 4,1–6. 10–11; 2Tm 4,1–8). Duch svatý nás varuje: „Nepřizpůsobujte se tomuto světu,“ a pokud děláme věci, které by Boží lid dělat ani vidět neměl, riskujeme, že budeme diskvalifikováni. Duch svatý také přikazuje: „Kažte slovo, ať poslechnou nebo ne.“ Pokud se na základě vlastního úsudku rozhodneme, že „ten člověk nebude poslouchat“, odmítáme vedení Ducha svatého. Musíme věrně a bez kompromisů následovat pokyny Ducha svatého. Běžme závod víry s kázní a vytrvalostí, dokud nedosáhneme odměny (1K 9,24–25).
Bible je plná příkladů těch, kteří zvítězili v závodě víry (Žd 12,1–2). Noe poslechl Boží příkaz, postavil archu a byl spasen. David důvěřoval Bohu, porazil Goliáše a osvobodil Izrael. Danielovi tři přátelé následovali vůli Ducha svatého a odmítali se klanět modlám a dokonce ani v rozpálené peci jim nespálil ani vlas na hlavě. Mojžíš si mohl užívat slávy faraónova paláce, ale místo toho hleděl odměnu v nebi a rozhodl se poslouchat Ducha svatého (Žd 11,24–26). Apoštolové, Pavel, Petr, Jakub, Jan a mnoho dalších věrných praotců následovalo slovo dané Duchem svatým a nyní přebývají v nebeském království.
Pokud žijeme podle zákona Ducha života, budeme osvobozeni od zákona hříchu a smrti a vstoupíme do věčného království (Ř 8,1–2). Tento závod nemůžeme vyhrát vlastní silou a zvítězit můžeme pouze skrze zákon Ducha svatého. Duch svatý zná naše slabosti, přimlouvá se za nás a otevírá nám cestu. Naše modlitby se musí spojit s jeho dílem. Ti, kdo upřímně hledají Ducha svatého, budou naplněni svatostí, pokojem, tichostí, pokorou, milosrdenstvím a dobrým ovocem (Jk 3,17–18). Běžeme závod víry celým srdcem, následujme hlas Ducha svatého a na konci naší cesty přijměme zlatou korunu, která na nás čeká v nebi.
