Když jsem byla svědkem nedávných nehod a tragédií, mé srdce hluboce bolelo. Cítila jsem hlubokou lítost a pokání za to, že jsme do Sionu nedovedli ani o jednu duši víc dříve. Uvědomila jsem si, kolik lidí trpí, protože jsme se k nim nedostali včas. I když mohou přijít další katastrofy, naším posláním jako Božího lidu je naléhavě a vášnivě hlásat, že všichni musí bez prodlení uprchnout do Sionu (Jr 4,5–6).
Nic na tomto světě není dokonalé. Lidé jsou nedokonalí a život je plný nejistoty a nebezpečí, což vede k nepředvídaným nehodám. Dokud nedosáhneme dokonalého nebeského království, musíme zůstat duchovně bdělí a probouzet svět slovy života. Pravá láska vede i jednu duši na Sion, místo, kde přebývá Bůh. Věnujme celá svá srdce, mysli a síli sdílení nové smlouvy a pilnému vedení mnoha duší do Sionu, abychom se nejen my, ale i ostatní mohli radovat ze vstupu do věčného království nebeského.
Svět je v chaosu kvůli nedostatku jednoty a harmonie, ale Sion zůstává jediným místem, kde přebývá skutečný mír. Církev Boží se rozšířila po celém světě a evangelium vzkvétá. Věřím, že je to proto, že naši členové věrně následovali Boží učení – milovat se navzájem a starat se o sebe navzájem – a zůstali sjednoceni v harmonii. Děkuji vám za všechnu vaši tvrdou práci, vykonávanou se srdcem plným lásky. Tato láska pochází od Boha. Jako Boží děti jste se navzájem podporovali, aniž byste oddělovali „moje“ od „vašeho“. Díky této jednotě bylo po celém světě ustanoveno nespočet církví a proroků.
Náš Otec nás učil: „Mějte je v nejvyšší úctě s láskou a žijte spolu v pokoji“ (1 Te 5,9–13). Kde není harmonie, vznikají konflikty a rozdělení. Ale tam, kde panuje harmonie, se lidé navzájem podporují a všechno plyne více hladce. Dva jsou lepší než jeden a tři jsou lepší než dva. Proto Otec zdůrazňoval praktikování harmonie jako klíč k úspěchu v evangeliu. Když kráčíme společně v jednotě, musíme také nadále hledat Boha. Musíme se neustále modlit, aby nám radost nebyla odňata (1 Te 5,16–17). Když se modlíme, Bůh nám pomáhá a žehná našemu úsilí. A nezapomínejme vzdávat díky (1 Te 5,18), neboť to je Boží vůle a život podle jeho vůle přináší hojné požehnání.
Bůh nám také přikázal: „Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku“ (2P(t) 1,3–11). Snažme se žít podle těchto slov. Ačkoli je Bůh nejvyšší ze všech bytostí a mohl nám přikazovat shora, pokořil se jako služebník, aby zachránil lidstvo – ponížil se, sklonil hlavu a sloužil svým dětem (F(p) 2,2–8). Je psáno: „Kdo se ponižuje, bude povýšen“ (L 18,14). Je více než v pořádku být uctíván v nebi – ale pokud se staneme pyšnými tím, že jsme povýšeni zde na zemi, můžeme klopýtnout. Pokud však žijeme s pokorou a srdcem ochotným sloužit nyní, vytrváme a budeme navždy vyvýšeni ve věčném království nebeském.
Bůh nám jasně a podrobně ukázal, jak se stát velkými v nebeském království. Proto vždy přistupujme k našim bratrům a sestrám se srdcem služby. Veďme lidi na Sion, kde mohou být chráněni před katastrofami a nehodami a najdou cestu k věčnému životu. Staňme se pravými dětmi Sionu, čiňme vše, co se líbí našemu Otci, a urychlujme den, kdy vstoupíme do věčného království nebeského.
