Pokud máte těžké časy

„Ježíš také řekl: ‚Toto není mé království. Protože to není mé království, jsem zarmoucen a trpím.‘“

Tato země je světem hříchu, takže je všechno těžké. Je to jako vězení. Je to místo, kde hříšníci, kteří sestoupili z nebe, činí pokání a jsou očišťováni, takže to nemůže být pohodlné. Na této zemi, když je horko, trpíme horkem, a když je zima, trpíme zimou a také často trpíme smutkem, bolestí a lítostí. Je to proto, že jsme na této zemi cizinci, a ne ve své vlasti (Gn 47,7–9).

Ježíš také řekl: „Toto není mé království. Protože to není mé království, jsem zarmoucen a trpím.“ (J 15,18–19; 18,36) V tomto světě cizinců zažíváme mnoho zármutku. Přestože Bůh přišel na tuto zem, aby zachránil hříšníky, lidé ho nepoznali a velmi ho pronásledovali. Avšak tajemství nebeského království byla zjevena pouze dětem, aby poznaly Krista (Mt 13,10–13; Ko 1,26–27).

Z Matčiných slov „Náš domov je nebe, ale tento svět je místem pro cizince.“

„Sláva země je pomíjivá jako ranní rosa, ale sláva nebes je věčná.“

Sláva země je pomíjivá jako ranní rosa, ale sláva nebes je věčná. Na zemi, i když jsme na vysoké pozici, jsme unavení, a i když se nám daří, máme mnoho starostí, takže i když žijeme, žijeme v bolesti. Je to vlastně jako život ve vězení. Jak jsme požehnaní, neboť v takovém životě nám bylo dopřáno věčné, krásné a radostí naplněné království nebeské.

Nedělejme si starosti a přemýšlejme nejprve o nebi. Abychom si mohli užívat slávy krásného nebeského království, náš Otec neváhal snášet bolest ukřižování na kříži během svého prvního příchodu a zemřel místo nás. Zjevil se podruhé, aby nám pomohl najít ztracenou pravdu a dosáhnout spásy, a skrze Paschu nové smlouvy nás nakrmil duchovním životem, abychom mohli žít. Byl tak pokorný a laskavý, a i když byl hladový a nahý, staral se a pečoval o své děti dříve než o sebe.

Z Matčiných slov „Duch syna a duch služebníka“

„Utrpení nynějšího času se nedají srovnávat se budoucí slávou, která má být na nás zjevena, a Bůh nám odplatí podle toho, co jsme jednali. Proto musíme snášet utrpení pro evangelium a hromadit požehnání.“

Utrpení nynějšího času se nedají srovnávat se budoucí slávou, která má být na nás zjevena, a Bůh nám odplatí podle toho, co jsme jednali. Proto musíme snášet utrpení pro evangelium a hromadit požehnání. (Ř 8,16–18; Zj 22,12). Nezabývejme se životem poutníka, ale jděme do našeho rodného města, kde je náš Otec, a nasaďme si zářící korunu v nádherné galaxii. Žijme navěky v nebeské slávě s naším Otcem, doprovázeni zástupy andělů.

Z Matčiných slov „Náš domov je nebe, ale tento svět je místem pro cizince.“

„Lidé dělají vše pro slávu této země, ale nebude sláva nebes věčná?“

Mojžíš považoval utrpení s Božím lidem a přijetí nebeské odměny za větší poklad než užívání si dočasných hříšných rozkoší ve faraonově paláci, a tak se stal vůdcem a velkým prorokem Izraele (Žd 11,24–26).

Stejně jako praotcové víry uspěli a obdrželi velká požehnání skrze víru, pokud my věříme Božímu slovu a praktikujeme ho, staneme se královským kněžstvem v nebeském království. Lidé dělají vše pro slávu této země, ale nebude sláva nebes věčná? Kráčejme ve víře, abychom vstoupili do té slávy. Z Matčiných slov „Velké zázraky pocházejí z velké víry“