Slova mají velký význam. Jediné slovo může někomu pozvednout náladu, zatímco jiné může zranit jeho city. I mezi manželi může jediné slovo naplnit tváře hněvem nebo je rozzářit radostí. Když vidíme zprávy o rodině rozdělené jediným slovem, nebo o komunitě či národu trpícím kvůli bezohledné řeči, připomíná nám to, jak mocná a významná slova jsou v každém aspektu života.
Pokud jde o život víry, slova jsou ještě důležitější. Podíváme-li se na První Mojžíšovu, vidíme, že od dob Adama vedl satan lidi ke smrti jediným slovem a Bůh nechával lidi žít jediným slovem. Bůh je světlo a my jsme děti světla. Jako děti světla musíme být laskaví a svatí ve všem svém chování a projevovat Boží slávu. Bible nám říká, aby z našich úst nevycházelo nic, co není ctnostné, ale jen to, co je dobré, aby to prospívalo těm, kdo poslouchají. Musíme se oprostit od chování, které jsme měli, když jsme byli ponořeni ve tmě a následovali jen své vlastní touhy, a měli bychom hovořit opatrně a jednat pokorně (Ef 4,22–5,8; 1P(t) 1,14–16; 2,1–3).
Mírná odpověď odvrací hněv, ale drsné slovo hněv vzbuzuje (Př 15,1). Měli bychom se zdržet slov, která provokují ostatní, a místo toho mluvit slova úcty, povzbuzení a radosti. Když říkáme taková slova, i když je druhá osoba naštvaná, její hněv pomine. To znamená, že bychom měli sdílet slova, která přinášejí radost ostatním, místo abychom se snažili potěšit sami sebe. Pokud jim uděláte radost v srdci, uslyší pravdu a i ti, kteří jsou slabí ve víře, budou ve víře růst. Být zraňován slovy je v životě víry velkým problémem. Představte si, že někdo, kdo se snaží udržet si svou víru, přestane chodit do církve kvůli urážlivým slovům. Jedna neopatrná poznámka by mohla vést ke ztrátě duše. Proto je před mluvením důležité zvážit pocity druhé osoby a zamyslet se nad tím, zda naše slova mohou způsobit bolest nebo přinést radost.
Nebyli snad lidé, kteří byli zachráněni jen jedním slovem? Když Ježíš visel na kříži, zločinec, který za Ježíše promluvil, byl okamžitě zachráněn slovem Boha, který je zákonodárcem (L 23,39–43). Budete-li říkat taková milostivá slova, mnoho duší bude spaseno. Jsme královské kněžstvo nebeského království. Jako děti Boha, Krále králů, musíme být svatí jak ve své řeči, tak i ve svých činech.
I na této zemi je mnoho věcí, které je třeba mít pod kontrolou, abychom vedli úspěšný život. I když nám dělání čehokoli, co chceme, může přinést dočasnou radost, nakonec nic opravdu nezůstane. Stejně tak, neposlušnost Božímu slovu vede k tomu, že přijdeme o velké odměny. Výsledkem poslušnosti Božímu slovu je nebe, nebeská země Kanaán (Žd 3,15–19). Když Bůh přivedl Izraelity do země Kanaán, hodně si během cesty stěžovali. Přesto Božím záměrem, když je vedl pouští po čtyřicet let, bylo nakonec jim požehnat. Neměli bychom si stěžovat. Musíme věřit v proroctví a být vděční.
Říkejme krásná slova a zkusme mít krásné nohy (Ř 10, 13–15). Pilně učme pravdu o věčném životě, Pasše nové smlouvy a Spasiteli ve věku Ducha svatého, Kristu Ansanghong, který tuto pravdu přinesl těm, kteří ji neznají. Stejně jako si Bůh vážil našich životů a zachránil je, i my si musíme vážit životů druhých, a pomáhat jim obdržet spásu. Pokud máme srdce jako Bůh, můžeme evangelizovat a nést ovoce.
Bůh nám, kteří máme nebeské občanství, přikázal mluvit pouze laskavá a ctnostná slova, abychom mohli být proměněni k jeho slavnému obrazu (F(p) 3,19–21). Bůh zušlechťuje ty, kdo mají prudkou povahu, a proměňuje jejich srdce k pokoře, a ty, jejichž řeč je drsná, učí mluvit s mírností, aby je dovedl do nebeského království. Pokud se vám tato proměna zdá obtížná, upřímně se modlete a proste Boha: „Prosím, pomozte mi mluvit jemně.“ Bůh Otec naslouchá a odpovídá na všechny naše modlitby.
Nepovažujme Boží lásku, která nás zušlechťuje, za obtížnou, ale buďme raději vděční. Kéž vždy pronášíte vřelá a pokorná slova, slova, která přinášejí radost a milost druhým, slova, která vedou k požehnání a nebi, a tím se budete líbit Bohu a budete hojně přivítáni ve věčném nebeském království.
