Bůh nás přirovnal k nádobám. V malé nádobě nemůžeme pojmout mnoho ovoce. Stejně tak, bez ohledu na to, jak moc si přejeme přijímat požehnání a sloužit jako skvělí evangelijní pracovníci, nemůžeme taková požehnání přijímat, pokud jsme malá nádoba. Pouze když máme velkou nádobu srdce, můžeme obejmout mnoho duší a přijmout velká požehnání Ducha svatého.
Proces rozšiřování a prohlubování nádoby však vyžaduje mnoho utrpení a zdokonalování. V Sionu je mnoho duší a k tolerování a přijetí mnoha duší je zapotřebí oběti. Někteří teprve začali svůj život víry, takže na ně musíme myslet a starat se o ně a někteří mají drsný a nezušlechtěný charakter. Musíme se obětovat, abychom je vedli po správné cestě víry a objali je láskou. Proto bychom se měli obětovat pro své bratry a sestry, pokud se skutečně chceme stát většími nádobami.
Ti, kdo myslí jen na sebe, nejsou velké nádoby. Ti, kdo se obětují za bratry a sestry a s radostí podstupují útrapy, aby zachránili umírající duše, jsou velkými nádobami, z nichž má Bůh radost. Uvědomme si, že Bůh nám dává krátké okamžiky utrpení, aby nám nakonec dal velká požehnání, a proto ochotně snášejme oběti a staňme se většími nádobami, abychom přijali ještě více ovoce a požehnání Ducha svatého.
