Na tomto světě se stává mnoho věcí, které nám nedovolují žít v klidu. Nehody se stávají náhle, onemocníme a nebezpečí nás v tomto světě neustále pronásleduje. Jediný, kdo nás může navždy ochránit před všemi těmito nebezpečími, je Bůh Otec, který nám dává požehnání věčného království nebeského.
Bible zaznamenává, že takový mocný Bůh je s námi ve své vznešenosti v Sionu, kde se slaví svátky (Iz 33,20–22). Bůh zachraňuje své děti před jakýmkoli nebezpečím (Iz 43,1–3). Buďme hrdí a silní, ať jdeme kamkoli, neboť mocný Bůh je stále s námi. Jíst tělo svatého Boha během svátku Paschy, nás očišťuje od našich hříchů a usazuje nás v Bohu. Neměli bychom nikdy od Boha odejít ani na okamžik (J 15,1–7). Abychom byli chráněni před nebezpečím, nesmíme se vzdálit od Boha. Být v Bohu je cestou k našemu věčnému klidu.
Kdysi dávno jeden král prohlásil, že odmění velkou sumou peněz toho, kdo namaluje nejklidnější a nejpokojnější scénu. Mezi mnoha představenými malbami si král vybral jednu, která zobrazovala nebe plné temných, hrozivých mraků a prudkých blesků. Scéna ukazovala ostré horské vrcholy a zrádný útes, na který padalo krupobití. Obraz zobrazoval malé ptačí hnízdo položené uvnitř drsného útesu. Navzdory běsnící bouři ptáci v hnízdě vykukovali ven, zdánlivě neobtěžováni chaosem kolem nich. Král považoval tuto scénu za nejlepší zobrazení klidu. Uvědomil si, že pravý význam klidu spočívá v tom, být v bezpečí a šťastný i uprostřed strachu, že by se svět mohl zhroutit.
Přestože dnes přichází mnoho katastrof, jsme chráněni Bohem v bezpečném Sionu, kde je Bůh s námi. Neslavili jsme Paschu, abychom se vyhnuli katastrofám, získali věčný život a šli do pokojného nebe, kde není žádná katastrofa? Bůh řekl: „Neboj se, neboť já jsem s tebou v každém nebezpečí“ (Iz 41,10–13). Naopak, pokud nejsme s Bohem a nepřibližujeme se k Bohu, nevyhneme se katastrofám (Am 9,2–3).
Buďme lidmi, kteří jsou stále s Bohem. Stejně jako Bůh přišel v lidské podobě a pokořil se, vidíme, že srdce těch, kdo chodí s Bohem, je sloužit druhým s pokorou a považovat je za lepší než sebe (F(p) 2,2–10). Hříšnou podobu, která zraňovala hrubými slovy členy rodiny a nebyla ohleduplná, je třeba odložit. I v případě, že se pohádáme, je nutné se smířit ještě před západem slunce a říkat si pouze milostivá slova (Ef 4,22–29). Pouze jednáním podle Božího slova můžeme být s Bohem. Bůh v Žalmech řekl: „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!“ a řekl, že tam je věčný život a požehnání (Ž 133,1–3). Když se sjednotíme v lásce, Bůh nás ochrání a vezme nás do nebe. Abychom mohli žít v krásném nebeském království s Bohem, musíme se znovu narodit s krásným vzhledem jako Bůh (J 3,3; 1K 2,9). Jako občané nebeského království musíme být jednotní a mít horlivou víru (F(p) 3,20–21).
Bůh chrání své děti v Sionu, aby nepřijaly ohnivý trest pekla, a proměňuje je v krásné lidi s krásným srdcem a myslí a bere je do nebe. Poděkujme Bohu za to, že nám dává takovou lásku. Nikdy bychom neměli jít do pekla. Brzy budeme cestovat do krásných nebeských galaxií. Nezapomínejme, že veškeré Boží učení je Boží láskou, kterým se nás snaží změnit a vzít do nebe, a buďme vždy vděční Bohu, který je s námi ve vznešenosti. Doufám, že budete požehnáni, když budete poslouchat Boží slova, dokud se nedostanete do nebe.
