Věřím, že dílu evangelia se daří, protože naši členové rodiny Sionu jsou pevně sjednocení. Náš Otec rychle plní naše přání šířit evangelium po celém světě.
Sláva země je pomíjivá jako ranní rosa, ale sláva nebes je věčná. Ať už člověk dosáhne na zemi jakkoli vysokého postavení, stejně se unaví, a i když se mu daří, je zatížen mnoha starostmi. Takto žijeme v bolesti. Je to vlastně jako život ve vězení. Avšak i v tomto vězeňském životě máme zaslíbení věčného a slavného nebeského království, kde překypuje radost. Jak jsme požehnaní!
Netrapme se, ale mysleme především na nebe. Abychom si mohli užívat slávy krásného nebeského království, náš Otec neváhal snášet bolest ukřižování na kříži během svého prvního příchodu a zemřel místo nás. Zjevil se podruhé, aby nám pomohl najít ztracenou pravdu a dosáhnout spásy, a skrze Paschu nové smlouvy nás nakrmil duchovním životem, abychom mohli žít. „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já“ (J 13,15). Jaký příklad nám Otec ukázal při svém prvním a druhém příchodu? Šel příkladem oběti pro hříšníky, kázal evangelium, modlil se a postil se a dokonce byl ukřižován. Byl tak pokorný a laskavý, a i když byl hladový a nahý, staral se a pečoval o své děti více než o sebe. Pokud takto jednáme, následujeme příklad našeho Otce.
Stejně jako náš Bůh musíme považovat druhé za lepší než sebe, nejprve brát v úvahu jejich bolest a vědět, jak druhým sloužit. Apoštol Pavel, který si uvědomil hodnotu spásy, odstranil své „já“ a žil pouze se srdcem Krista (Ga 2,20), aby se stal člověkem hodným Boha. Pokud máte srdce Krista, který přišel spasit všechny lidi, pochopíte a přijmete členy nebeské rodiny. Toto je láska. Svět teď tolik potřebuje lásku. Stejně jako nás Bůh miluje, i my musíme k těm, kteří to potřebují, přistupovat s vřelostí a láskou.
Otec nám dal život skrze novou smlouvu a řekl, že už nejsme otroci, ale synové (Ga 4,1–9). Nyní bychom se měli chovat jako synové, ne jako otroci. Otrok se stará jen o to, aby dostal svou mzdu, takže si jen krátí čas, bez ohledu na to, zda práce jde dobře, nebo zda déšť odplaví úrodu. Syn je však ten, kdo obdrží dědictví, a proto vkládá veškeré své úsilí do dokončení práce, aby zajistil, že hospodářství bude prosperovat. Slova: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on“ (J 8,33–40) znamenají, že kdybyste byli Boží děti, jednali byste jako Bůh. Bůh řekl, že přišel kázat a zachránit lidstvo, jako Samařan, který zachránil život muže napadeného lupiči. Pokud jsme děti Abrahama, naše víra musí být stejně dobrá jako Abrahamova, a pokud jsme děti Boží, musíme zachraňovat ubohé duše.
Zachránit duši není snadné. Lidé, kteří jsou ohleduplní k druhým a přizpůsobují se jim, nepřemýšlejí o svých vlastních problémech nebo bolestech. Když se člověk snaží napravit a znovu se narodit s krásným srdcem, bolí to až do hloubi duše, ale právě tak lze zachránit jeden lidský život (J 12,24–25). Otec nám to přikázal, protože je to těžké udělat. Každý dokáže snadné věci, ale ne každý dokáže těžké věci, takže pokud budete dělat těžké věci, obdržíte hojné požehnání.
Aby se člověk stal nebeským prvorozeným synem, musí se naučit ducha nebeského prvorozeného syna a zvládnout zákony nebeské královské rodiny. Královské kněžstvo nebes by mělo mít dobrý charakter, být ctnostné a mluvit pouze slova, která přinášejí milost podle učení Bible. Musíme praktikovat službu a lásku tím, že budeme ohleduplní k druhým a budeme pomáhat svým bližním, když mají potíže, a musíme jim s vřelostí projevovat tu největší lásku, kterou nám dal náš Otec, dar věčného života, který nikdy nezanikne.
Zachraňme ještě jednu duši duchem syna, duchem vlastníka, ne duchem služebníka. A služme svým bratrům a sestrám jako služebníci. Konejme evangelijní dílo s duchem Božích synů a dcer, služme duším druhých bez ohledu na to, zda jsou k nám dobří nebo zlí, a dělejme vše pro dobro církve. Sjednoťme se až do konce a naplňme evangelium království nebeského.
