Není jediného okamžiku, kdy by nás Bůh nemiloval. Když jsme byli anděly v nebi, Bůh nás vždy s láskou opatroval. I když jsme byli po spáchání těžkých hříchů v nebi vyhnáni na zem, byl Bůh za nás ukřižován, aby nám odpustil hříchy, a skrze to dokázal svou lásku k nám. I v tomto okamžiku Bůh přebývá v zemi hříšníků v lidské podobě, jako jsme my, a stará se o nás.
Takto Bůh vždy dává lásku a říká: „Jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ (J 13,34). Bůh chce, abychom dávali lásku druhým, stejně jako ji od Boha přijímáme, a řekl, že dávání lásky je požehnanější než přijímání lásky.
„Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.‘“ Sk 20,35
Dávání lásky je těžší než přijímání. Je to proto, že když lásku dáváme, musíme pochopit situaci druhého člověka a obětovat se, abychom doplnili to, co mu chybí. Proto Bůh řekl, že je požehnanější dávat lásku než přijímat.
V souladu s touto Boží vůlí bychom měli sdílet Boží lásku s lidmi kolem nás. Pokud se k nim nejprve přiblížíme a projevíme jim lásku s péčí, místo abychom čekali, až nám porozumí a projeví nám lásku, Bůh nám udělí hojná požehnání a bude potěšen naší poslušností jeho slovům.
